Jarní dopoledne v Pienze, dnes dvoutisícovém, malebném (v tento čas nepřeplněném) turistickém cíli, původně vesnici Corsignano, kterou významný místní rodák, 210. papež, Pius II., zvelebil a přiřkl jí po vzoru Alexandrií své jméno.

Současník našeho Jiřího z Poděbrad a nesmiřitelný odpůrce všeho husitského by nás měl zaujmout už proto, že se ve své době o české země pilně zajímal ve snaze o jejich návrat do lůna Svaté církve. Jeho Historia Bohemica (O původu a skutcích Čechů) bývala v našich končinách vlivným dílem a není bez zajímavosti ani dnes.

Potomek původně sienského rodu Piccolomini, renesanční osobnost par excellence, navštívil v roce 1459, již jako pontifik, své rodiště na jednom z kopců lemujících Val d'Orcia a shledal jej v neutěšeném stavu. A tak dostal sochař a architekt Bernardo Rossselino na sklonku svého života jedinečnou šanci uvést do reality veškeré teorie o ideálním městě.

Objednateli i architektovi zbývali již jen poslední čtyři roky. Ani jeden z nich je nepromarnil. 

Pius II. v těchto letech také dokončil nejvýznamnější dílo v rámci své rozsáhlé literární tvorby sahající od beletristického zpracování milostného příběhu Kašpara Šlika, kancléře císaře Zikmunda Lucemburského, po dějiny Gótů. Nese název Komentáře k pamětihodným věcem, jež se udály v jeho době (Commentarii) a obsahuje i kapitolu Papežova cesta do Pienzy a zdobný popis překrásných staveb - v překladu Jiřího Pelána si ji můžete přečíst např. v prvním svazku antologie Italská renesanční literatura, Karolinum 2020. Zde zachycený popis výhledu z terasy papežského paláce je jistě povědomý mnoha fotografům: ...Tři lodžie, přijímající slunce od jihu, mají obzor uzavřen, jak jsme už řekli, Amiatou, velmi vysokou a lesnatou horou, a hledí na údolí Orcia a na zelenající se louky a kopce, jež jsou v příznivých obdobích také porostlé travou, a na plodonosná pole a vinice, a na strmých svazích vidí hrady a městečka ...

Rosselino vytvořil nevelké, ale reprezentativní městské centrum, v němž jsem strávil příjemné okamžiky, k nimž nepřispěla jen harmonie architektury, ale i pohled, který se je tak neomrzí, pohled na všední italský život.

Vyloženě osvěžující bylo sledovat z ústraní, od šálku vynikající kávy, vitální, zpravidla elegantně oděné důchodce, kteří si s úsměvem užívají dne. Ano usmívající se senioři, dost možná jeden z nejsilnějších zážitků z fotovýletu do Toskánska :-) 

Nesmím pochopitelně opomenout mimořádně lákavou nabídku zdejších krámků - sýry (Pecorino di Pienza), olivový olej, lanýži, víno a uzeniny. Toskánsko je zkrátka požehnaný kout světa.

(pozn. Itálie je s dluhem 1,8 bilionu EUR nejzadluženějším státem Evropy a tvoří asi jednu čtvrtinu vládního dluhu v zemích eurozóny. Po Řecku je druhou relativně nejzadluženější zemí v Evropě, s dluhem dosahujícím téměř 120 % HDP. Toskánsko patří do první poloviny bohatších regionů, HDP na obyvatele dosahuje téměř dvojnásobku např. v porovnáním s Kalábrií, Apulií či Sicílií).