Netopýří noci se konávají každoročně od roku 1997 o posledním srpnovém víkendu či velmi blízko tomuto termínu. Státní orgány ochrany přírody a nevládní organizace z celé Evropy během nich předávají veřejnosti informace o způsobu života netopýrů a jejich potřebách.

Pietro Andrea Mattioli ve svém Herbáři neboli Bylináři (česky 1562) píše: "jmelí na žaludovém stromě aneb dubu v zimě list svůj potracuje". Má na mysli ochmet evropský který jsem, ač teplomilný, potkal při letošní vánoční vycházce kolem Chroustkova. 

Když jsem v dětských letech, spontánně okouzlen živou přírodou, pronikal do jejích tajů, byla mi Biblí jedinečná kniha Přírodou krok za krokem, mimo jiné úspěšný exportní produkt Artie s devíti jazykovými mutacemi a milionem výtisků. Zvídavým pozorováním živých objektů a stále dokola opakovaným listováním realistickými ilustracemi Svolinského žáka Květoslava Híska jsem se nakonec v této oblasti stal slušně obeznámeným laikem.

Dnes, 12. května 2022, smrky ve středních polohách kolem Trutnova nepřehlédnutelně kvetou - dílem přirozený běh semenných roků, dílem zoufale sebezáchovná snaha stresovaných stromů vyprodukovat maximum potomstva. Kvetou a zároveň mnohé z nich umírají napadeny nebývalým množstvím kůrovců.  Další rok nevídané kalamity ...

Roky tlející torzo buku na rozcestí mezi Svobodou nad Úpou a Janskými Lázněmi ozdobily uprostřed léta plodnice nehojné a nezaměnitelné houby - kukmáku bělovlnného. Plodnici se mi sice nepodařilo zastihnout ve stádiu půvabného bělostného vajíčka, i tak jde o nález, na který nemá člověk štěstí každý den.

Dostatek vody, slunce a víceméně otevřená krajina, to jsou obecné charakteristiky biotopu většiny našich vážek. Fascinující, pravidlo potvrzující výjimkou je páskovec dvojzubý, vážka podle dostupných údajů do roku 2004 zaznamenaná v Krkonoších pouze v jediném exempláři v Obřím dole. V červenci a srpnu letošního roku jsem měl možnost pozorovat v okolí Svobody nad Úpou obě pohlaví tohoto našeho jediného krenofilního druhu a jednoho ze tří taxonů rodu páskovec (Cordulegaster), kam patří i největší evropská vážka Cordulegaster heros, nalezená v roce 2009 i u nás, v oblasti Chřibů, kde se jí zdá se daří. 

Ještě před čtrnácti dny bych v tak náhlý obrat vývoje počasí nevěřil. Proto jsem byl dnešním setkáním docela překvapen.  Jižní expozice, mozaika květnaté louky, lesa i vlhčích mikrobiotopů a kamenité podloží hostí u naší zahrádky nevelkou, ale stabilní populaci zmijí. Tentokrát jsem pozoroval patrně loňské mládě vylézající z pod hromady větví narovnané u ohniště. 

Noční mrazy střídají už pár dnů slunečné dny, šišky smrků prosychají a semena jsou optimálně vyzrálá. Podobně je tomu i u klečí a omorik, pro semenožrouty je prostřeno. Přímo před okna školní budovy nyní přilétají křivky a ty jsem se vydal fotografovat. Krátká vycházka z tepla kanceláře dopadla úplně jinak než jsem si představoval, přesto zajímavě.

Jen pár set metrů od lesku škodováckého "pentagonu" končí ulice Jana Palacha vzácně nevzhledným kruhovým objezdem. Tady začíná mladoboleslavské království drobných zemních hlodavců - u nás kriticky ohrožených syslů obecných. 

Slunný svah na kraji smíšeného lesa, suchého listí jako nastláno a k tomu loňská, neobvykle bohatá úroda bukvic. Co víc si může drobný hlodavec přát. Kolem tohohle ráje norníků (ale i mnohem plašších myšic) procházím skoro denně, vnímám jejich šelestění, sem tam zahlédnu pohyb. Dnes jsem si tiše přidřepl na kraji cesty a chvíli pozorně sledoval čilou aktivitu. Bonanza bukových semen omezuje jejich vzájemnou agresivitu při vymezování teritorií, samičky trhají z bází stromů chomáčky mechu a odnáší jej do hnízd mezi kořeny, rozeznávám nejmladší jedince, znatelně důvěřivé - populace krátkověkých tvorů zde zažívá právě letos svůj rozkvět.