Do Gerniku jsme dorazili až za tmy a po loňské výborné zkušenosti se ubytovali v čp. 4. Pan Véna pořádně zatopil, takže se během noci pokoje, kde jsme po uplynulé zimě byli prvními nocležníky, příjemně prohřály. Po nočních přeháňkách povstalo nad vesnicí jasné, ostře svěží ráno. Rtuť se ustálila na třech nad nulou, čerstvý vítr ale poslal pocitovou teplotu o dost níž. Navzdory tomu jsem byl už od prvních kroků jitřní vycházky naladěn z mnoha důvodů jarně.

Především mne oslnily všudypřítomné květy slivoní - švestek a špendlíků, jejichž zkapalněnou podobu zde musíte s místními ochutnat. Podle potoka Gornea zářila zeleň rašících vrb a dvanáctý dubnový den vykládal další a další trumfy - vlaštovky vychutnávající sluneční koupel na elektrických drátech vedle hospody, mezi domy poletujícího dudka, vyzpěvující rehky zahradní a také domácí, kteří tu mají hlas poněkud odlišný od těch našich. Než jsem se z občerstvující pochůzky vrátil ke snídani, zachytil jsem ze zahrad mezi návsí a kostelíkem tlukot slavíka.

Po jídle něco málo do batohu a jak lépe strávit dnešní Mezinárodní den boje proti hluku, než na ještě zcela liduprázdných turistických trasách překrásnou okolní krajinou. Než se tu sezóna s velikonočními návštěvníky zase rozjede, bude patřit jenom nám.

Vyrážíme na Rovensko, čeká nás 15 km s několika strmými úseky až do nejvýše položené z českých vesnic (750 m. n. m.). Nádherný výšlap zelenající se přírodou.  Setkání s polními pracemi místních jak českých, tak rumunských hospodářů, zvířata na pastvě, luční partie pod trylky skřivanů, zdravé dubohabrové a bukové porosty, často s příměsí dalších zajímavých dřevin - dřínů, břeků či třešní ptačích. V dosud minimálně stíněném podrostu potkáváme kvetoucí popenec chlupatý, pryskyřník zlatožlutý a jako rozhodně nejzajímavější spatřenou rostlinu pak pozoruhodný vždyzelený polokeř listnatec jazykovitý. 

V případě tohoto druhu vidíte na fotografii uprostřed „listů“ vyrůstající drobné kvítky kryté malým jazýčkem. První pohled je ovšem matoucí a předcházející uvozovky zcela na místě. Ony velké, sytě zelené a výrazně žilkované útvary připomínající listy, jimi ve skutečnosti nejsou. Jde o tzv. fylokladia, tedy zploštělé a přeměněné postranní stonky. Pravé listy této rostliny jsou jen nepatrné, drobné šupinky u báze těchto modifikovaných stonků. Jelikož jsou velké „listy“ ve skutečnosti stonky, nepřekvapivě na nich vyrůstají květy . S podzimem pak nenápadné kvítky nahradí uprostřed filokladií zářivě červené bobule.  

Tu a tam přelétají krkavci, zakroužil luňák červený a krahujec, zaslechli jsme datla, žlunu šedou a také už i kukačku. 

Vrcholným zážitkem jsou pro mne na této trase opakované výhledy na lesknoucí hladinu Dunaje v Kazanské soutěsce.

S pozdním odpolednem jsme dospěli do Rovenska, tady byl nástup jara o mnoho zpomalen. Na severovýchodě, daleko za nepřehlédnutelným dvouhrbým vrcholem Svinecea Mare (1224 m. n. m.) se v oparu bělal sníh v pohoří Retezat. Náš výlet byl u konce a nás čekal zpáteční odvoz s panem Oldou do Gerniku na večeři.