Miss louka 2011 - vítězné fotografie
Následující text a fotografie byly hlavní součástí přihlášky do soutěže Miss louka 2011, vyhlášené správou Krkonošského národního parku.
Je to svým způsobem nostalgie a přivírání očí před realitou, ale přál bych si, aby tahle soutěž, její téma, bylo jen jednou velikou absurditou. Jenže - je to jak to je. I louky se většinou proměnily k horšímu. Ať v nich spatřujeme kulisy pro veškeré outdoorové hemžení nebo zdroj pro výkrm zvířat, nejeden z nás asi podvědomě tuší, že je v zdravé krajině potřebuje.
Mají mnoho podob - znáte je přece také. Na jedné straně zanedbané, předusíkované džungle kopřiv, svízele, šťovíků a dalších zelených agresorů, kde máloco přivábí oko či kroky kolemjdoucích a na té druhé třeba trávníky kolem domů. Nepéče i přepéče - obojí špatně.
Stalo se teprve před nedávnem, že všechno co na našich pozemcích vyrůstá, je leckterému pečlivému hospodáři-současníkovi převážně jakýmsi nepřítelem. Komu z dnes pyšných majitelů krátce střižených trávníků to nedošlo jaksi samo od sebe, toho včas povolala do zbraně reklama na kolo štěstí nebo příklady ze sousedství. Takže většina zakotvila v bezpečném přístavu konformity a s železnou pravidelností páchá ze zvyku soustavné víkendové genocidy všeho živého, co vyrostlo či zabloudilo na starostlivě udržovaný pažit.
Je to nějak pochmurné povídání, co říkáte? Naštěstí Češi nebývají v mnoha věcech přeborníky a tak i když všemožná snaha je už minimálně takových šedesát, sedmdesát let veliká, sem tam nějaká ta louka s velkým L zbyla. Louka, kterou byste se chtěli brouzdat za zroseného rána a při sluníčku se na ní svalit, vypnout, jen tak vnímat zvuky kolem a očima doprovázet plující oblaka.
Nepatřím k těm, kteří týden co týden se svatým nadšením spěchají s plnými koši někam do kouta pozemku, kde všechno hemžení života s pocitem dobře vykonané práce zvolna promění v zelený sliz. Naopak květy, bzukot hmyzu, známé i neznámé vůně a zdánlivý chaos druhově pestré louky miluji a to je také důvod proč jsem se do tohoto klání přihlásil s kouskem půdy, o který se společně s dalšími členy rodiny starám. Vystačíme si, já 10 let, oni už přes třicet, s ručním nářadím a teď už také s křovinořezem. Prací udržujeme kondici, trávu a seno proženeme přes králíky. Na jaře se na nás přiletí podívat ťuhýk, kterému jsme ponechali v louce růžový keř, máme z něj radost. Prostě drobná, trvale udržitelná idylka mezi Rýchorami a Světlou horou.
Louka nad náhonem v katastrální území Maršov II. (GPS: 50°38'20.286"N, 15°49'5.709"E) „přežila" v plné kráse určitě proto, že je v poměrně strmém svahu a nebyla atraktivní coby stavební parcela. Dosud se tam může pozorné oko a citlivá duše potěšit krásami, které jsem se pokusil zachytit objektivem.
Dost řečí, podívejte se!
