Delší dobu jsem pomýšlel na focení benátského karnevalu. Inspirovala mne pestrá rozvernost i tajemství masek v neobyčejných kulisách, navíc v období, které bývá v mém případě většinou fotografickým půstem. Pro krátký výpad na sever Itálie jsem zvolil nabídku slevového portálu. Byl jsem zvědav, co se dá stihnout za deset hodin v uličkách, na náměstích a mostech v tichu vodního města. Busem do Punta Sabbioni a odtud, v duchu novely Thomase Manna,  lodí k náměstí sv. Marka. 

… to nejúžasnější přístaviště, onu oslnivou kompozici fantastických staveb, kterou Benátská republika vystavovala na odiv uctivým pohledům blížících se mořeplavců. Lehkou nádheru Dóžecího paláce a Most vzdechů. Sloupy se lvem a světcem na břehu, honosnou, vyčnívající loď pohádkového chrámu. Výhled na průjezd branou a na obrovské hodiny. A jak na to všechno hleděl, přišlo mu na mysl, že přicestovat sem po souši, na nádraží, znamená vstoupit do paláce zadními vrátky a že by se do nejnepravděpodobnějšího ze všech měst nemělo přijíždět jinak, než lodí po širém moři, jako nyní přicestoval on … T. Mann, Smrt v Benátkách

Uměním a historií přesycené Benátky jsem chtěl projít a snad i navštívit některé význačné pamětihodnosti. Předpověď se splnila, mlhavo, teplota kolem 10 stupňů, sem tam několikaminutová přeprška měnící místy schodiště i do hladka ochozenou dlažbu v kluziště. 

Mohla by o tom vyprávět dvojice turistů, kterou jsem zahlédl přes jeden z kanálů ve čtvrti Cannaregio. S padajícím soumrakem fotili na schůdcích strmě spadajících ke kotvišti člunů. Muž pomalu, zády ke kanálu, sestupoval k vodě. Poslední krok, podklouznutí a ošklivý pád, přesněji jízda po břiše a zanoření po prsa do vody. Touha po pěkné fotce byla ta tam, stejně jako mobil, jehož rozměrná obrazovka pomalu hasla pod hladinou kanálu Rio della Sensa. I s pomocí partnerky se mu zpátky do bezpečí souše vracelo velmi obtížně. Slovy klasika:
 
... Benátky, ta lichotná a podezřelá kráska - město napůl pohádka, napůl past na cizince ... T. Mann, Smrt v Benátkách

Návštěvníků prý sice o dost méně, než když je hezké počasí, přesto tolik, že jsem nebyl ochoten mařit čas v desítky metrů dlouhých frontách čekajících na výhled z Campanile di San Marco a na vstup pod kupole chrámu sv. Marka. První tři hodiny jsem se skupinami fotografů i turistů věnoval maskám na hlavním benátském náměstí. Chystalo se vyhlašování nejzdařilejších karnevalových kreací a uprostřed náměstí bylo možné přihlížet, jak se staví gondola (a k tomu ještě pár fotek), o níž již zmíněný Paul Thomas Mann napsal:

…to neobvyklé plavidlo, užívané bez jakékoliv změny od dávných dob a černé tak zvláštně, jak bývají pouze rakve, připomíná bezhlesá dobrodružství zločinů za šplounající noci. A ještě víc připomíná samu smrt, máry a ponurý pohřební průvod a poslední mlčenlivou jízdu … T. Mann, Smrt v Benátkách

Pak jsem se vydal k západu, napříč městem k nádraží Santa Lucia. Dokumentoval jsem karnevalové dění, zašel do volně přístupných poboček Muzea hudby ve dvou odsvěcených kostelích, vyhledal si dosud poslední z mostů přes Canal Grande – Ponte della Constituzione od architektonické hvězdy Santiaga Calatravy a hlavně, vstoupil do mimořádně zajímavého kostela Santa Maria Gloriosa dei Frari.

V něm jsou k vidění Tizianovy obrazy Nanebevzetí Pany Marie a Madonna di Ca 'Pesaro i monumentální náhrobek jejich autora, díla Belliniho, z jiného soudku pak nádherně vyřezávané a zdobené chórové lavice Marco Cozziho. U mauzolea, mramorové pyramidy ukrývající srdce sochaře Antonia Canovy, jsem si vzpomněl na jeho působivou sochu Kající se Máří Magdaléna, kterou jsem fotografoval v Ermitáži.  

Když jsem před devátou večerní dorazil zpět k přístavišti na Riva degli Schiavoni, ukazoval krokoměr něco přes šestnáct kilometrů a můj krk únavou jasně signalizoval celodenní zátěž zrcadlovky s teleobjektivem 70 -200 / f 2,8.  

Na stránkách města Benátek najdete předpověď výšky přílivu (acqua alta).

Benátské kostely ve fotografii ...