Počasí dnes po ránu z okna hodně mátlo. Ani minus desítka mne nemohla odradit od úmyslu vyzkoušet si sestavu Canon 80D + SIGMA 150-600 mm f/5-6,3 DG OS HSM Contemporary. Tažné ptactvo bylo v pohybu, ale nekonec z toho vyšel spíš zimní motiv hodujících čížků. Jaro je už, alespoň v ptačím světě, konečně zase tady.

Josefovské louky - lidské nadšení podložené odborností, lidská vytrvalost a voda - to je, lakonicky řečeno, celé tajemství místa, kde příroda ukazuje co by uměla, kdybychom jí sem tam ponechali šanci. Léta posílám nějaké drobné a s úctou sleduji rozvoj ptačího parku.  

Dnes jsme s manželkou zažili ve Florencii spoustu rozličných věcí. Zbyl čas i na pozdně odpolední procházku po levém břehu řeky Arno, od Ponte Vecchio po Ponte San Niccoló. Část břehu, v době naší návštěvy těsně po opadlé vodě záplav, tu byla proměněna (nebo spíš ponechána) do podoby tzv. Třetí zahrady (Terzo Giardino). Více než hektar prakticky divoké přírody uvnitř města je pro ptáky a tedy i pro milovníky ptactva atraktivní.  

Máme dnes u nás v Janských Lázních zvlášť vlahý podvečer. Otevřeným balkonem vniká do pokoje omamná vůně kvetoucí lípy stříbrné, při ruce mám skleničku dobrého vína a přece sklonku letního dne cosi chybí. Křik dovádějících rorýsů utichl ...

Nedávno jsem cestou na Rýchory postál u tabule připomínající, že přítomnost tetřeva hlušce už je v Krkonoších definitivně minulostí. Z nikoliv běžné, přesto však tradiční lovné zvěře se po druhé světové válce stal ze známých důvodů mizejícím druhem, který dnes můžete potkat jen na Šumavě a v Beskydech. V Krkonoších zbývá přes veškeré úsilí jen pomalu blednoucí vzpomínka. Léta reintrodukce přinesla bohužel pouze potvrzení faktu, že nejvyšší české pohoří už nemůže být pro tetřeva domovem ...

Přelom jara a léta je časem ptačích mláďat. V případě, že najdeme mladé nebo zraněné ptáky, je nejlépe se okamžitě obrátit na některou z více než 30 poboček Národní sítě záchranných stanic. Obětavost a erudice odborníků bývá rozhodně větší zárukou přežití ptáka, než soucit a jistě dobře míněné počínání laika. Osobně mám výborné zkušenosti s vrchlabskou stanicí provozovanou při Správě KRNAP. V letošním roce jsme ji s manželkou kontaktovali již dvakrát. V prvním případě šlo o mladé sýkory, které přinesla k domu v Janských Lázních kočka. Podruhé jsem stanici doporučil pracovníku firmy Střechy Trutnov, kterému nebyl lhostejný osud dvou maličkých poštolek nalezených při rekonstrukci jednoho z trutnovských domů.

I ten, kdo má ptáky rád a myslí to s nimi dobře, se může dostat do situace, kdy je třeba proplést se houštím paragrafů. Ani takové vyvěšování budek nebo nález opuštěného ptáčete nejsou situace zcela bez rizika. A protože jak známo neznalost zákona neomlouvá, lze jen přivítat existenci srozumitelného právního minima - příručky Ptáci a zákon vydané Českou společností ornitologickou  ...

Foto: https://qspot33.files.wordpress.com/2014/06/sad-caged-bird-1nlm0cb.jpg 

Příležitost pro opravdu detailní pozorování červenky obecné - Ptáka roku 2016 - jsem dostal o letošních Velikonocích. Rytím uvolněná vůně syrové půdy přilákala samečka do brázd. Nabídka potravy záhy přehlušila přirozenou ostražitost a umožnila fotografování ze vzdálenosti desítek centimetrů.

Hmyzožravé ptactvo představuje důležitý prvek v oblasti přirozené ochrany lesa proti škůdcům. Proto již řadu let rozmísťujeme v nejbližším okolí střediska České lesnické akademie ve Svobodě nad Úpou ptačí budky jako náhradu chybějících dutin. Budky vyráběné žáky prvního ročníku oboru Lesní mechanizátor vždy v předjaří kontrolujeme, čistíme a v případě poškození vyměňujeme za nové. Dnes jsme chytili krásné počasí a práce nám šla dobře od ruky.

Rok končí a v několika složkách zůstalo pár fotografických vzpomínek na letošní setkávání s ptáky. Radost ze zachycení zážitků v přírodě mi nezkazí ani to, že s nimi nezvítězím v žádné fotosoutěži. Takže pěkně po pořádku od března do prosince ...