Musím přiznat, že mne Benátky při první návštěvě zaujaly víc, než bych očekával. Tak bohaté na architekturu, umění a příběhy, tak osobité a při tom snadno dosažitelné. Po Barceloně druhé místo, kde jsem ochoten připustit, že na Stendhalově syndromu by mohlo něco být. Po roce, zase v čase karnevalu, jsem dva dny, odlišné, jak jen mohou dva dny být, věnoval tentokrát především bližšímu poznávání sestriere San Marco. Zaměřil jsem se i na pohledy na město shora s cílem uložit si do paměti základní orientační body a tolik nebloudit.  Zatím se mi to moc nedaří, ale není chození na jisto v tomto případě vlastně ochuzením prožitku ...

Josef Kroutvor v eseji "Benátky - město kanálů, paláců, umění, kurtizán, karnevalů a koček" o tom píše slovy, která jsou mi blízká:

"Benátky jsou labyrint, dokonalá past na cizince, nepochopitelná síť uliček a kanálů, změť pamětihodností, kaváren a malých barů. Tady nám nepomůže ani podrobný plánek města a turistický průvodce, ale jen intuice skoro básnická. Bloudění a bloumání cizím městem má svůj půvab, bez spěchu, hnáni jen vlastní představivostí prožíváme rozkoš uvolněného pohybu ... Labyrint nás mate, komplikuje nám cestu, ale také nás bezpečně vede a sám provádí městem podle vyššího principu náhody a krásy. V Benátkách si musí každý vyšlapat stezku, musí projít město křížem krážem, musí je zvládnout ..."

Bazilika San Marco zvenčí i uvnitř ...

Karnevalovému reji neuniknete ani na odlehlejších mích místech ...

Navštivte Fondaco dei Tedeschi ...

a ještě něco velmi, velmi, velmi podivného ...