Z našeho balkónu vidíme za dobré dohlednosti na horizont vzdálený něco přes 40 km. V mlžném oparu na východě se oči zastaví na charakteristické siluetě stolové hory Hejšoviny, která, ač za hranicemi Broumovska, je pro nás optickým pojítkem s touto kotlinou obklopenou horskými hřbety, místem s krásnou přírodou, bohatou historií, spoustou památek, ale také dosti odlehlým územím s nelehkým živobytím. V zimě to za prací třeba do Trutnova trvá autem i přes dvě hodiny ...

Broumovsko ožívá a místní se snaží, ale problémů tu mají víc než jinde - stačí se v broumovských ulicích dívat po lidech a v hospodě poslouchat o čem mluví u vedlejšího stolu.

Jednou to možná bude top destinace, potenciál tu je obrovský. To už ale bude pryč zádumčivý klid i určité napětí, které jsme tu na pá dnů našli.

"Stoupáme na hřbet Broumovských stěn vedeni mořskou hvězdou. Barokní topos: Panna Maria jako mořská hvězda v temnotách v nichž nerozeznáváme, kde končí bouřlivé moře a začíná temná obloha. Úlevné prosvětlení horizontu. pod námi, již za horským hřebenem, je ukryté údolí ovládané obrovským klášterem. Je to Šangri-la, ale říká se mu Broumovsko. Kotlina za horizontem Čech, zapomenutý kraj, Ladákh."  (Makom. Kniha míst, 2009)

Tak vidí kraj, který jsme se s manželkou pokusili v druhé polovině srpna  trochu poznat geolog, klimatolog a jeden z mých nejoblíbenějších myslitelů Václav Cílek.