Z letošního Hrabalova Kerska jsem se vrátil zvlášť dobře naladěn. Připomínat si odkaz Bohumila Hrabala, autora o němž Milan Kundera prohlásil "... je nepřirovnatelný a nemá ve světě obdoby" a Josef Škvorecký lakonicky "Myslím, že to byl největší český spisovatel.", byla opět radost znásobená přítomností jeho dalších ctitelů (viz 2 h 41 min - 2 h 53 min záznamu :-). Tentokrát ale ještě něčím navíc.  Ojedinělou možností bez davů navštívit interiér Hrabalovy chaty, nedávno zakoupené Středočeským krajem.

Vystoupení paní hejtmanky k tomuto tématu lze snad vnímat jako počátek splácení dluhu oficiálních míst vůči velkému umělci a reprezentantu české kultury v zahraničí. 

„Kdyby zemřel nejen ve Francii, ale kdekoliv ve světě spisovatel tak srostlý s vlastní zemí jako Bohumil Hrabal, vyhlásí vláda národní smutek. […]milý příteli, drahý pane presidente, vím, že jste nemocen, ale nemohla se přijít za vás rozloučit s, jak říkáte, panem Hrabalem Vaše paní nebo kdokoliv z kanceláře? Byla to pro mne velká rána ..." napsal básník a výtvarník Jiří Kolář, který na pohřeb přítele přiletěl z Francie. 

K plánované rekonstrukci chaty a jejímu znovuotevření ke 100. výročí narození BH snad jen přání, kéž zůstal zachován genius loci. Považuji to v souvislosti např. se zveřejněnými studiemi "Hrabalova centra v Kersku" za ne zcela jisté. Doufejme, že politici i tentokrát rozhodnou moudře.