Inkluze - slovo s pověstí cinknuté karty
Inkluzní mašina jede, s paní ministryní Valachovou za volantem a minimem nadšených pasažérů. Nejen naše krajské zastupitelstvo vyjádřilo jednoznačný nesouhlas. Dnes jsme se s paní ministryní setkali u příležitosti její návštěvy Pardubického kraje. Snažila se vysvětlovat ze všech sil, ale z reakcí pléna bylo patrné, že neuspěla.
Co mne z celé debaty asi nejvíce zaujalo, bylo zdůvodnění, že jmenovité složení expertní skupiny, která projekt společného vzdělávání připravovala, záměrně nechtěli zveřejnit, aby tím členové nebyli řekněme "profesně kompromitováni". Vzhledem k tomu, že náklady šli z veřejných zdrojů, jde o těžko obhajitelný akt zastírání a vrchnostenské arogance.
Jak dlouho půjde paní ministryně v podstatě proti všem nevím, ale myslím si, že projekt společného vzdělávání (chcete li inkluzivního), tedy úlitba Evropské unii, nutně nemusí vyvolat další otřes našeho chřadnoucího vzdělávacího systému. Uvažuji takto ...
Papírově budeme mít vůči EU vše v pořádku (viz níže - text rozsudku) a jak to bude v praxi velmi záleží na tom zda zatlačí MŠMT na pedagogicko-psychologické poradny, aby rodičům doporučovaly přesun dětí z praktických do běžných škol či nikoliv. Doufám, že nic takového nenastane a bude skutečně brán v potaz nejlepší zájem dětí a ne ideologicky upřednostňována inkluze takříkajíc za každou cenu. Potom má alespoň část praktických škol šanci na přežití.
Věřím, že si praktické školy profesionálním přístupem pedagogů získaly důvěru rodičů natolik, že tito nebudou mít motivaci houfně usilovat o přesun svých potomků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných základních škol.
Jsem přesvědčen, že by je tam nečekala kvalitnější péče a větší pochopení, než se jim dostává dnes. Pedagogové běžných základních škol mají svých starostí dost a o reakcích dětí na různým způsobem "jiné" spolužáky si po zkušenostech ve školství už dávno nedělám žádné iluze ...
Pozn.:
fotografie převzaty ze Školského portálu Pardubického kraje
