Do třetice v Benátkách a zase trochu jinak. Tentokrát cesta lodí z Piranu nejdříve svižně, volným mořem a potom s ohleduplně plíživou rychlostí lagunou, k terminálu San Basilio. Obvyklé polobloudění jsem tedy směroval ze západu na východ. Na Piazzale Roma je to ještě podezřele přehledné, skoro obyčejné městské prostředí, 

ale hned za mostem Scalzi už by to chtělo nějaký spolehlivý vnitřní kompas. Opět jsem neodolal uměleckými poklady napěchovanému kostelu Frari a abych neměl náhodou málo zírání na velká plátna velkých mistrů , zašel jsem do Scuola Grande di San Rocco. 

Potom klasická proplétačka přes Ponte di Rialto na náměstí sv. Marka. V bazilice byli zrovna fotografové štvanou zvěří (proti karnevalovému režimu vskutku nepříjemná změna), zato odpolední poloprázdné vodní taxi po Canal Grande zpět k odjezdu do Slovinska, to byla příležitost pro pár pěkných fotek, včetně zhmotnělého volání dálek, závěrečné s MSC Poesia.

Na konec  nezamlčím, že jsem si při odbavení k nástupu zpáteční cesty málem pěkně nadrobil, když jsem si chtěl vyfotit interiér terminálu (k čemuž nestačilo dojít) - reakce policistky?, či co to bylo za bezpečnostní pracovnici byla rychlá a nekompromisní. Musel jsem pod jejím dozorem projet snímky na kartě odpředu i odzadu a naštěstí neviděla nic, co by jí vadilo. Takže, nedráždit!