Od pondělka do pátku stovka kilometrů. Nahoru a zase dolů, sinusoidami turistických stezek berounského okolí. S velikým bonusem pro člověka mého ražení, letošní šťavnatou zelení lesů a dokonce Bubovickými vodopády na vrcholu léta s trochou vody.

Cestami polními i lesními, často po drolivé břidlici a ještě častěji s několika odrůdami bahna různého odstínu i konzistence pod nohama (to nejlepivější, žlutošedé jsme si našlápli při sestupu z  Kodské vyvěračky do Srbska :-).

Bylo celkem deštivo a na trasách prakticky liduprázdno. Tedy s výjimkou lomu Velká Amerika, u něhož se nachází parkoviště. A tak se nemůžete trochu nepobavit nad „romantiky“ různého věku a  pohlaví v elegantních balerínách, bílých keckách nebo nazouvácích všech barev, klopýtajícími blátem a louží a občas i padnoucími na pozadí. Přiznám se, že míra popularity tohoto místa, vynikajícího celkem hezkou scenérií, nulovou turistickou infrastrukturou a tak nevyhnutelně i křovinami plnými ubrousků a finálních produktů metabolismu, je pro mne vlastně až nepochopitelná.