Petrohrad - pro každého milovníka architektury, umění a historie jedno ze zaslíbených míst na naší planetě. Za pár dní se nedá město a jeho okolí nijak podrobně prozkoumat. I tak to byla exkurze docela náročná - zakladatel Petr I. i jeho pokračovatelé si s nedostatkem prostoru, financí a pracovních sil nemuseli lámat hlavu a na vzdálenostech je to znát.

Cesta z Estonska vedla přes nejvýchodnější bod této nejmenší pobaltské země, pohraniční přechod Narva / Ivangorod.

Pod křižáckou pevností Narva nás nechali pohraniční orgány Ruské federace pěkně "vycukat". Opakovaná kontrola dokladů, uniformy, obušky, prázdné pohledy, úsečné pokyny. Stojíte, koukáte, netušíte co je v nepořádku (samozřejmě, že nic) a najednou jste "takhle malincí".

Cca 150 km od hranice do Petrohradu byla i v podmračeném, deštivém odpoledni dost zajímavá - kolem silnice E20 na pohled ubohý ruský venkov s dřevěnými domky u nichž se téměř zdráháte věřit, že jsou obývané. Skoro všechno utopeno v trávě - neposekaný trávník tu zjevně nikoho netrápí. Země s tak obrovským nerostným bohatstvím zatím nemá zapotřebí intenzivně využívat lesy - pěstební zásahy nejsou patrné, porosty jsou přehoustlé se spoustou stojících souší.

Asi 10 km od centra projíždíme stojícími i rozestavěnými sídlišti, "paneláky" mají poněkud více pater než jsme u nás zvyklí - 5 000 000 lidí musí někde bydlet. Předměstí je nevzhledné, sem tam se staví a pak zase rozsáhlé, zarostlé nic - územní plán je tu nepochybně jen kusem papíru (v tom jsme snad o kousek dál).

Ubytovali jsme se na okraji samotného nejužšího centra, ale i tak je jeho dosažitelnost pěší chůzí dost náročná záležitost. Petrohrad není pro chodce zrovna ideálním místem - vzdálenosti velké, ulice až o osmi pruzích, přechody na ne úplně logických místech a k tomu dost krátké intervaly na semaforech (většinou 15 - 20 sekund). K tomu je třeba připočítat téměř celodenně vysokou hustotu dopravy a dost agresivní styl jízdy většiny řidičů. Buďte ujištěni, že to vše plus hluk, smrad a prašnost se mohou postarat o docela slušnou fyzickou i psychickou zátěž.

Hromadná doprava - tramvaje, státní autobusy a trolejbusy, komerční autobusy a samozřejmě metro. Vzhledem k hustotě dopravy to po povrchu nemusí být zrovna dvakrát rychlé, metro je jistota.

Metro (5 linek / 67 stanic / 116 km) jsme sem tam použili k plné spokojenosti. Za 28 rublů (cca 17 Kč) jedete kam chcete a jak dlouho chcete a ještě se můžete pokochat neobyčejnou architekturou některých stanic, zvláště těch na první trase budované v letech 1940-55.

No a samozřejmě ta celá spousta nádherných míst - řeky Něva, Mojka, Fontanka, vodní kanály, paláce, chrámy, muzea, parky, pomníky ... na 40 ostrovech spojených cca 340 mosty (je třeba si připomenout i to, na co se uprostřed toho všeho ani nechce pomyslet, že vznik této krásy byl vykoupen množstvím lidských životů).

Takže pokud jste o návštěvě přemýšleli budte ujištěni, že stojí za to - našetřete si, není to zrovna laciné, a vyražte!