Před rokem, po návštěvě Postojenské jeskyně, jsem byl upozorněn na krásy méně známé Škocjanské jeskyně. Nyní, když  mám prohlídku slovinského "Mordoru", na jehož objevování se významně podílel český c. k. důlní rada v Terstu Anton Hanke, za sebou, srovnám oba zážitky stručným konstatováním - na Postojnou klidně zapomeňte. Po deštích byl průtok Reky navzdory ročnímu období zhruba na jarním stavu  a již jen postupně sílící dunění podzemního toku předznamenávalo následný mohutný dojem, kterým působil cca 100 m hluboký říční kaňon v Šumící jeskyni. I vaší odezvou bude nejspíš, tak jako v mém případě, hluboký údiv nad jedinečným výsledkem přírodních sil.

A ovšem ještě několik důležitých poznámek:

• roční návštěvnost je 4 - 5x nižší než v Postojné, alespoň, než se to změní k horšímu
• v Postojné nebyl žádný problém s focením, zde zákaz nejen oficiální, ale rovněž docela striktně vymáhaný
• až vyjdete z obdivuhodných podzemních prostor a pak vystoupíte z lanovky, nespěchejte hned k občerstvení a na parkoviště, ale minimálně zamiřte na vyhlídku pojmenovanou po zcestovalé rakousko-uherské korunní princezně Stefanii Belgické. Scenérie kostela sv. Kasiána nad hranou propasti bude tatáž, kterou obdivovala jmenovaná šlechtična za své návštěvy v roce 1885