V mlhavém zimním dopoledni se z okna kanceláře dívám na smuteční vlajku. Černý flór se na stožáru sotva pohne, zato zlá zpráva o skonu Ing. Jaromíra Houta se rozlétla ke všem, kterým jeho jméno něco říká. Během roku a čtvrt jsem ztratil dalšího váženého kolegu.

Většinu života zasvětil Jaromír Hout (1950-2020) lesnickému školství, téměř polovinu spojil s naší školou a dvě desítky let byl mým nadřízeným a kolegou s nímž jsem si porozuměl nejen v profesní, ale i lidské rovině.

Naše životy se poprvé, byť jen okrajově, proťaly v osudovém roce 1989. Tehdy jsem byl přijat ke studiu Střední lesnické školy Trutnov, což v mém archivu dokládá listina z 16. 3. t. r. podepsaná Ing. Jaromírem Houtem t. č. ředitelem školy. Školu, do níž se nejen pro mne bylo vzhledem k tehdejším okresním kvótám nesrovnatelně těžší dostat, než ji  vystudovat, jsem zdárně ukončil a stejně tak o pět let později studium Lesního inženýrství na ČZU Praha.

V roce 1998 jsme se osobně setkali poprvé, když jsem za ním přišel na pohovor do tehdejšího lesnického učiliště ve Svobodě nad Úpou, kde působil jako zástupce ředitele. Nastoupil jsem nejdříve na civilní službu a pak jako učitel. Pracovišti jsme zůstali oba věrni i po sloučení s trutnovskou lesárnou v dnešní ČLA Trutnov. V září 2016, v době zhoršující se Jaromírovi choroby, jsem byl jmenován ve Svobodě jeho nástupcem.

Nikdy jsme spolu neměli žádný konflikt, můj respekt a jeho tolerance a životní zkušenosti nic takového nepřipouštěly. Tisíce hodin společné práce i volného času byly vždy příjemnou záležitostí.

Posledních 11 let bojoval Jaromír s nemocí, jejíž už jen samotné pojmenování mnohé zlomí. Ne tak Jaromíra, který zůstane každému, kdo se s ním především v posledním těžkém půlroce setkal, vzorem člověka, který si tváří v tvář majestátu smrti zachoval obdivuhodnou vyrovnanost, optimismus a chuť žít.

Jaromír byl milovníkem života, myslivcem, zahradníkem, pěstitelem kaktusů a zejména velkým cestovatelem. Vytoužené Mexiko ani Írán, o kterých jsme spolu mnohokrát rozprávěli, už nenavštíví ...

Čest jeho památce!