Už mnohokrát jsem zažil jako třídní učitel atmosféru prvního dne ve škole a mám ji opravdu rád. V posledních dvou letech mne opakovaně zaskočila situace, kdy rodiče jednoduše nemají dost prostředků na zakoupení potřebného vybavení - jsme z toho, oni i já v rozpacích a lepší to asi jen tak nebude. Ve školství, ani v mnoha rodinách neprožíváme nejlepší léta.

Na druhé straně vždy může být hůř.

Dobře jsem si to uvědomil, když jsem se před časem probíral rodinným archivem. Nalezl jsem v něm upomínku na první cestu mého předka z matčiny strany do školních lavic ve školním roce 1934/35, tedy rok po vrcholu velké hospodářské krize třicátých let.

Se starosvětskou poetikou Mánesova výjevu na přední straně ostře kontrastuje vyznění textu na té zadní, které ukazuje jen jednu z mnoha tváří nešťastného období naší historie spojeného mimo jiné se vzestupem politického extremismu, nacionalismu, nárustem sebevražednosti či prostituce a výskytu duševních chorob.

PRVNÍ CESTA DO ŠKOLY 1934/35 - přední strana

PRVNÍ CESTA DO ŠKOLY 1934/35 - zadní strana

Takže držme si palce.