Covidový čas mi nic nevzal. Aby předchozí věta nevyzněla zpupně, doplním příslovce „zatím“. Omezení některých možností mne mimo jiné přitáhlo ještě blíž k mé milované domácí knihovně.

Od lockdownu jarního k lockdownu předjarnímu jsem ji obohatil o desítky titulů. Pokud tomu tak nebylo již před nevítanou návštěvou z (ne) daleké Číny, nyní už je to téměř ona pověstná, intelekt dráždící, antiknihovna.

Covidový čas mi naopak nad stránkami knih mnohé nadělil. Překvapení, nadšení, požitky a v posledku vděk především za Mannův Kouzelný vrch, povídky a romány Williama Faulknera a „objevení“ Kritikonu Baltasara Graciána.

"Kterápak dubnová zahrada a který květnový Aranjuez se vyrovná pečlivě pěstěné knihovně? Existuje snad rozkošnější hostina pro vkus vzdělaného muže, nežli je vybraná knihovna, v níž se osvěžuje rozum, obohacuje paměť, vyživuje vůle, mohutní srdce a ukojuje duch? Není lepší lichotky a dárku, jehož by se mohlo dostat lidskému rozumu, nežli je nová kniha pro každý den ... Ach, jak nádherné je potěšení z četby, toto zaneprázdnění vyzrálých osob; a jestliže někdo osobou dosud není, četbou se jí stává!"

Gracián Baltasar, Kritikon, Krisis IV, Odeon, Praha 1984