Jdi na obsah Jdi na menu

Co covid dal ...

13. 3. 2021

Covidový čas mi nic nevzal. Aby předchozí věta nevyzněla zpupně, doplním příslovce „zatím“. Omezení některých možností mne mimo jiné přitáhlo ještě blíž k mé milované domácí knihovně.

Od lockdownu jarního k lockdownu předjarnímu jsem ji obohatil o desítky titulů. Pokud tomu tak nebylo již před nevítanou návštěvou z (ne) daleké Číny, nyní už je to téměř ona pověstná, intelekt dráždící, antiknihovna.

Covidový čas mi naopak nad stránkami knih mnohé nadělil. Překvapení, nadšení, požitky a v posledku vděk především za Mannův Kouzelný vrch, povídky a romány Williama Faulknera a „objevení“ Kritikonu Baltasara Graciána.

 

 

"Kterápak dubnová zahrada a který květnový Aranjuez se vyrovná pečlivě pěstěné knihovně? Existuje snad rozkošnější hostina pro vkus vzdělaného muže, nežli je vybraná knihovna, v níž se osvěžuje rozum, obohacuje paměť, vyživuje vůle, mohutní srdce a ukojuje duch? Není lepší lichotky a dárku, jehož by se mohlo dostat lidskému rozumu, nežli je nová kniha pro každý den ... Ach, jak nádherné je potěšení z četby, toto zaneprázdnění vyzrálých osob; a jestliže někdo osobou dosud není, četbou se jí stává!"

 

Gracián Baltasar, Kritikon, Krisis IV, Odeon, Praha 1984