Vedlejším produktem cesty po stopách Mistra Jana Husa bylo několik pěkných pozorování v oblasti severozápadního cípu Bodamského jezera poblíž města Kostnice (Konstanz). Zásadním dojmem každého, kdo se dostane ke břehu třetího největšího evropského jezera, bude pravděpodobně průzračná, modrozelená voda. 

První postřeh: desítky vrabců domácích v restauračních zahrádkách kolem kostnického přístavu - rodinky s odrostlými mláďaty číhaly v nízkých živých plotech na možnost posbírat pod stoly nějaké to sousto. Vrabci dobře tušili, že číšník, který je sem tam plašil hlasitým tleskáním, není ve skutečnosti žádnou hrozbou a odvažovali se i na právě opuštěné stolky. S orosenou sklenicí piva (natočenou výrazně nad míru!) jsem s pobavením sledoval heroický výkon samečka vlekoucího k okraji stolku polovinu vypečeného preclíku, strhl ho na zem a hostina mohla začít ...


Druhý postřeh: u mola kostnického přístavu bylo i ve všední den po poledni více než živo. Velké výletní lodi, menší motorové čluny, do toho šlapadla a houfy turistů. Dva páry roháčů s mladými bych čekal na klidnějším místě. Rušivé vlivy patrně eliminovalo množství drobných rybek ...

Třetí postřeh: cesta z parkoviště na ostrov Mainau. Na březích jezera po obou stranách mostu odpočívají nepříliš plaché zrzohlávky, převažují samci. Úniková vzdálenost cca 3 m - fotím kompaktem na ohnisko cca 140 mm. Dále na hladině desítky lysek a občas racek chechtavý. Fotka racka výstižně ilustruje v našich končinách nezvyklou průhlednost vody. U ostrovního konce mostu drobí stařík pečivo březňačkám s káčaty a vrána černá s dvěma potomky se zkouší přiživit. Kachna březňačky se však nedá ...      

Postřeh čtvrtý: přijíždíme ze severu do Kostnice. Z okénka vozu sleduji na několik desítek metrů pár luňáků hnědých se třemi! mláďaty. Nejdříve míří ve směru naší jízdy šikmo k silnici, pak se jeden dospělý jedinec stáčí zpět a ostatní ho následují. Už při několikahodinové procházce po ostrově Mainau jsem sledoval dvakrát osaměle kroužícího luňáka, ale pět kousků najednou - krása!