Něco tady chybí
Máme dnes u nás v Janských Lázních zvlášť vlahý podvečer. Otevřeným balkonem vniká do pokoje omamná vůně kvetoucí lípy stříbrné, při ruce mám skleničku dobrého vína a přece sklonku letního dne cosi chybí. Křik dovádějících rorýsů utichl.
Pro mne, vesnické dítě, od dětství trochu exotický symbol léta ve městě s nímž jsem se setkával, pokud jsem trávil část prázdnin u strýce v Neratovicích. Kolem paneláků prudce kroužila hejna hlučných letců a z vyprahlých trávníků mezi domovními bloky startovali rojící se chroustci letní čili babky.
Od té doby, co bydlím v Janských Lázních, až pod střechou sedmipatrového domu, jsou mi rorýsi mnohem blíž. Na přelomu dubna a května přinášejí na svých křídlem jaro, které už nezvrátí žádné sněhové vločky, pobudou své tři měsíce a jak se náhle objevili, tak v prvních srpnových dnech náhle zmizí. Letos jsem posledního spatřil ještě 1. srpna.
Na naší půdě i hnízdí. Letos jsem ve špatně přístupném podstřeší dne 26. června kontroloval hnízdo se třemi mláďaty trýzněnými poměrně odporně vypadajícími bezkřídlými mouchami - ptakotrudkami.
Mnoho důležitých informací o rorýsech a možnosti, jak jim pomáhat najdete zde.