Vrabci, brabci, brabčáci. Dlouhá desetiletí platilo, že není v ptačí říši naší vlasti nic obyčejnějšího než čimčarající, všeteční opeřenci. Každý slepičí dvorek i mnohý keř uvnitř zástavby vesnic a měst jich byl plný a početná hejna, která zaletovala do polí "děsila" zemědělce natolik, že i v aktuálním vydání Fauny: Ptáci 3/II (Academia 2011) je v  textu hodnotícím význam obou našich druhů citován procentický údaj o množství obilnin zkonzumovaných vrabci podle odhadu z roku 1974.

Ač jsem se o ptactvo od raných let intenzivně zajímal, hlučná, šedohnědá cháska pro mne byla většinou neatraktivní samozřejmostí, snad s výjimkou doby hnízdění, kdy jsem s dětskou nenechavostí mnohokrát neodolal a z pověstně neupravených a tudíž nápadných vrabčích hnízd zvědavě vytahoval holátka.

Potom, co jsem na přelomu tisíciletí přesídlil z Kutnohorska do Krkonoš, byli vrabci domácí po léta na pár okamžiků mými ranními společníky. To když jsem je míjel před janskolázeňskou kolonádou nebo v přilehlé Lázeňské ulici cestou do práce, do Svobody nad Úpou. Ještě v roce 2008, konkrétně 2. srpna jsem po vyhnízdění v této lokalitě napočítal 15 jedinců. Poslední pozorování z Janských Lázní je v mých záznamech ze dne 3. 4. 2010, kdy jsem pozoroval u čp. 10 v Lázeňské ulici svého posledního zpívajícího samce. Zmizení vrabců domácích z Janských Lázní se kryje mimo jiné s přestavbou prostoru před kolonádou - asi už na ně bylo moc uklizeno :-( ...

V okolních (pod)krkonošských obcích je zatím situace o něco lepší, nikoliv růžová - vrabce domácí aktuálně uvidíte např. ve Svobodě nad Úpou, Mladých Bukách, Horním Maršově, Černém Dole i Rudníku.

Již zmiňovaná "Fauna" přináší na stránce 916 lakonické sdělení, které by mohlo být bohužel vztaženo na řadu druhů, které z našeho okolí mizí a s jistotou ochuzují svět v němž žijeme: " Vzhledem k výrazným místním poklesům početnosti se stává veřejností oblíbenějším a více sledovaným druhem, oživujícím městské prostředí".

Pozn. k fotografiím - v případě vrabce polního jsou obě pohlaví zbarvena shodně.