Funchal byl naší první zastávkou na Madeiře. Cesta z Prahy s přestupem v Lisabonu s portugalským dopravce TAP Portugal proběhla bez obtíží. Tvrdší dosednutí na přece jen nestandardně situovanou přistávací plochu letiště Santa Catarina bylo v intencích jisté rizikovosti místa.

Prvními dojmy provázející podvečer uprostřed Atlantiku bylo vlahé ovzduší, svěží větřík a siluety araukárií před letištní budovou, které předznamenávaly až chaotickou pestrost místní (z velké části nepůvodní) flóry.

Zavazadla docestovala šťastně s námi a před letištěm čekal venezuelský řidič Mauro, jehož umění citlivého ovládání dvacetimístného mercedesu se ukázalo být v podmínkách neobyčejně kopcovitého ostrova pravým požehnáním pro útroby, na zdejších členitých silnicích často ohrožené kinetózou.

Po pobřežní dálnici VR1 jsme dojeli do Funchalu. Od úvodních kilometrů na Madeiře je patrné, že místní politická reprezentace si umění čerpat evropské dotace osvojila dokonale. Dostavba letiště, kvalitní silnice, viadukty, mosty, kilometry a kilometry tunelů, přístavy - "věčný prezident" regionální vlády a rekordman držby moci v demokratické zemi Dr. Alberto João Cardoso Gonçalves Jardim (mimochodem zdejší nejběžnější příjmení) vládnoucí v letech 1978 - 2015 (vždy s absolutní většinou!) prostě věděl "kde má čert mladý".

Klidné ubytování v hotelu Quinta Da Penha De França, skryté ve vzrostlé zeleni, potěšilo terasou, dostatkem soukromí, vstřícností personálu, kvalitní snídaní i rychlou pěší dosažitelností centra. Toto považuji za dostatečná doporučení pro každého, kdo nemusí primárně řešit náklady.

Noční posezení na terase porostlé kvetoucí bougainvilleou, se sklenkou polosuchého madeirského a vyzrálými banány místní odrůdy, zůstanou jedním z mnoha příjemných momentů tohoto pobytu.

Zajímavé byly i časně ranní procházky ještě zšeřelou terasovitou zahradou usedlosti, kde, podobně jako na mnoha jiných místech Funchalu, byly dřeviny ze všech koutů světa označeny názvy a oblastí původu. 

První večer jsme hned po rychlém ubytování vyrazili nasát noční atmosféru. Kolem kongresového centra a kasina navrženého význačným brazilským architektem Oscarem Niemeyerem v místech, kde stávala vila Quinta das Angústias známá jako jedno z míst madeirských pobytů Alžběty Bavorské, je to do centra města deset minut pomalé chůze. Noční centrum města se jevilo naprosto bezpečně. Obecně jsme se na Madeiře nevyhýbali ani tisícovým srocením lidí na festivalech aniž bychom kdekoliv pocítili sebemenší ohrožení.

Z dalších míst hlavního města jsme navštívili tato:

Botanická zahrada - Jardim Botanico (5,5 €) s malým zoologickým muzeem. Popravdě v některých částech byla zahrada na můj vkus zanedbaná, a exponáty v muzeu výrazně poznamenané zubem času. Každopádně je to jedno z mála míst, kde se, byť formou letitého preparátu, může běžný turista setkat se silně ohroženým mořským ptákem, buřňákem madeirským. Dřeviny tu bohužel nebyly popsány důsledně, jak by se takovou instituci slušelo a doprovodná expozice papoušků budila vůbec rozpaky, neboť někteří vystavovaní ptáci zjevně trpěli zdravotními neduhy. Celkově je zahrada, stejně jako mnoho dalších přístupných zahrad a parků ve Funchalu (pozn. jednoduchá mapka z infocentra odkazovala na 18 takových míst) oázou klidu, kde můžete zajímavě strávit několik hodin, zde navíc s mimořádnými vyhlídkami na moře a město.

Park sv. Kateřiny - Parque Santa Catarina - čtyřhektarový park na místě původního městského hřbitova. Nachází se nad přístavištěm výletních lodí na 75 km vzdálený ostrov Porto Santo s písečnými plážemi. V době naší návštěvy se tu konal dvoudenní hudební festival. V parku je několik soch (např. Kryštof Kolumbus), kaple a narazil jsem zde i na pamětní desku připomínající pro mne do té doby zcela neznámou epizodu druhé světové války a to evakuaci obyvatel z Gibraltaru. V souvislosti s tím chci zmínit funkčnost on-line služby Ptejte se knihovny, prostřednictvím které jsem se dověděl o události více.

Park Jardim Municipal - první dojem z tohoto parku, který byl v roce 2000 vyhlášen nejkrásnějším v Evropě?, byl trochu stísněný. Na proti městskému divadlu na ploše 0,8 ha jsou v některých místech dřeviny dost nacpány, ale celkově je to místo s osobitým půvabem, které místní s oblibou využívají k procházkám a odpočinku. Dřeviny z Afriky, Austrálie, jižní Ameriky, jihovýchodní Asie či Madagaskaru, jezírka, lavičky, malá kavárna, amfiteátr a pár soch. Mezi nimi nepřehlédnutelná ta připomínající Simóna Bolívara - osvoboditele šesti zemí a zde velmi populární osobnosti. Pokud jde o dřeviny, určitě si povšimnete mohutné báze vlnovce nádherného na východním okraji nebo bizarních plodů kigélie.

Praia Formosa - jedna z ostrovních pláží, které asi příznivce lenošení u moře přímo nenadchnou, ale rychlé osvěžení při cestování na ostrově spolehlivě poskytnou. Jsou až na výjimky (dovezený saharský písek) kamenité a oceán ne vždy klidný. K dispozici občerstvení, sprcha a kabinky - vše spíš ve skromnějším rozsahu. Parkování v odpoledních hodinách krásného letního dne bylo problematické. 

Tržnice Mercado dos Lavradores - stavba z roku 1940 ve stylu architektury Nového státu, období portugalského autoritativního režimu Antónia Salazara. Komu se líbí barvitost trhů a tržnic, bude mít o zážitek postaráno. V našem případě byl hlavní atraktivitou trh rybí - vyžadující však toleranci k velmi specifickému odéru. Prohlédli jsme si čerstvě nalovené hlubokomořské espady. Později jsme tuto místní pochoutku v úpravě espada con banana  také ochutnali. Z reakcí se zdálo, že prodejci měli s českými turisty, jakožto s nepříliš vstřícnými zákazníky, své zkušenosti.

Lanovka do místní části Monte - od roku 2000 vyváží návštěvníky od hladiny moře do nadmořské výšky 560 m. Jakmile jsme uhradili 10 € za jednosměrnou jízdu a zformovali skupinku pro obsazení kabinky, už nás obsluha lanovky fotografovala. Během jízdy po trase dlouhé 3187 m se postupně otevírají hezké pohledy na panorama Funchalu, rychle se vytrácí výstavnost sídel a pod vámi přibývá domků s políčky.

Lanovka nás zavezla do těsné blízkosti kostela Nossa Senhora do Monte. Socha před svatostánkem upozorňuje na místo věčného odpočinku posledního R-U panovníka, blahoslaveného Karla I., který po sesazení z trůnu a neúspěšných pokusech o restauraci monarchie dorazil na Madeiru ve společnosti císařovny Zity na palubě britského křižníku Cardiff 19. listopadu 1921. Císař zemřel právě ve čtvrti Monte, dne 1. dubna 1922.

Pod kostelem můžete nasednout do proutěných saní a nechat se vodiči tohoto zvláštního dopravního prostředku dovézt po svažité silnici (jak jinak, jste na Madeiře) na konec asi čtyřkilometrové trasy (15 €). Andrea se projela, já jsem zvolil prohlídku okolí kostela. Velice se mi líbilo u mramorové kapličky Largo da Fonte, nad kterou se klenou koruny neobyčejně mohutných platanů.

Jardim Orquídea - za mírný poplatek 3,75 € jsme mohli vstoupit do orchidejové zahrady. Jedná se o místo kam rakouská zahradnická rodina Pregetterů přemístila v důsledku rostoucích nákladů na vytápění skleníků počátkem 90. let 20. století své výpěstky orchidejí a dalších okrasných teplomilných rostlin. Firma, jak se lze dočíst na jejích webových stránkách, sklízela ve druhé polovině minulého století úspěchy na mnoha výstavách (i u nás v Olomouci). Dnes už má to nejlepší asi dávno za sebou. Expozice je velmi pěkná, pokud se zaměříte na rostlinné detaily, ale zanedbanost pěstebních prostor nelze přehlédnout. Nic nebylo popsáno. V době naší prohlídky kvetla celá řada druhů, ale v nevelkých počtech.  

Pokud jde o počasí, denní předpověď především ve vyšších polohách je skoro nemožná, ve Funchalu se vývoj povětrnosti zjistí např. na tomto místě. Na "ostrově věčného jara", bylo během našeho pobytu tepleji než bývá obvyklé (skutečný teplotní šok však přišel, když jsme na zpáteční cestě opustili klimatizované prostory Letiště Václava Havla). Ve dne na pobřeží cca 25-28, ve středních polohách a na horách kolem 20. Noční teploty 20 - 23. Na severozápadním cípu pobřeží nás jedenkrát chytil vydatný noční déšť a s deštěm, silným větrem, mlhou a teplotou cca 10 stupňů (tedy obvyklou tváří zdejšího proměnlivé povětrnosti) jsme se, také jen v jediném případě, setkali na náhorní planině Paúl da Serra v cca 1500 m. n. m. Moře mělo cca 23 stupňů.

Na konec malá poznámka ke stravování. S vydatnou a pestrou snídaní jsme vystačili po větší část dne a k večeru nakupovali především místní ovoce - banány, pomeranče a broskve. Zašli jsme si také do samoobslužné jídelny v nákupním středisku La Vie Funchal Shopping Center poblíž přístavu, kde si můžete zatížit své talíře a posléze útroby chutně upravenými rybami či kuřecím, omáčkami, saláty a řadou příloh - platilo se 10 € za kilo. Silně doporučuji!

Restaurací v centru spousta, ceny hlavních jídel zhruba od 13-15 €, přílohy velmi střídmé - k pochutnání ano, k uchlácholení mého žaludku ani náhodou ...