Dne 14. 7. 2019 - od hraničnímu přechodu Qafa Morinës mezi Kosovem a Albánií vjíždíme do i dnes poměrně izolované severoalbánské oblasti Tropoia / Tropojë - míříme do Bajram Curri, správního střediska oblasti (městečko nese jméno albánského nacionalisty - 1862-1925, bojovníka proti Osmanské říši). Silnice z hraničního přechodu do Bajram Curri nese jméno žijícího amerického politika a významného podporovatele kosovsko-albánské věci, Eliota Engela.

Městečko je obklopeno krásnou horskou scenérií, něčemu jako náměstí (kde je mj. i basketbalové hřiště) dominuje v odhodlané póze socha protiosmanského aktivisty a uzavřený, chátrající kulturák/muzeum. Potkáváme plastiku ve stylu socialistického realismu s jejímž motivem se následně opakovaně setkáváme - starému bardovi s tradičním nástrojem çifteli (čti čifteli) naslouchají děti, pracující, revolucionáři ...

V centru panuje uvolněná nálada, množství mercedesů je větší než malé a místní (jako všude na Balkáně) se zjevně řídí rčením o šatech, které dělají člověka. Z různých občerstvoven zní hudba, psi se válí bez obav po silnici. Během podvečerní vycházky mne zvláště zaujal starý muž kráčející do kavárny, hrdost z něj přímo čiší. Na vše shlíží Sali Ram Berisha, pochází z tohohle kraje a zapsal se výrazně do historie své země.

Noc jsme strávili v hotelu Shkelzeni, kde jsme se setkali s velmi dobrými službami (snad až na slabý signál wifi). Ráno prostranství před hotelem spláchli dočista a vymetli, několik žen vyzbrojených košťaty, lopatami a kolečkem uklidilo náměstíčko, ale očekávatelně, ve východním duchu nepořádek o pár metrů vedle už nikoho netrápil.