Dne 19. 7. 2019 - po cestách necestách z městečka Përmet (250 m. n. m.), z údolí řeky Vjosa, zubatými horami, řídce osídleným albánsko-řeckým pohraničím. Oblastí s mnoha upomínkami na krátké, ale krvavé období německé okupace. Albánci se osvobodili za cenu 30 000 obětí bez přičinění cizích armád. Na předposledních fotografiích je památník masakru v „albánských Lidicích“, vesnici Borovë (980 m. n. m.), kde v roce 1943 po odvetě wehrmachtu za partyzánský útok na vojenskou kolonu zůstalo 107 obětí a údajně jediné přeživší děvčátko.

Jednoznačně nejhorší úsek (SH 75), místy bez asfaltu je ten z Çarçovy (350 m. n. m.) do Leskoviku (900 m. n. m.) s velkými bunkry pro 25 osob a mocným platanem na náměstí. Čtyřicetikilometrová rychlost je mnohde nedosažitelná a ani půltunovému balvanu na cestě není třeba se divit.

Po osmi kilometrech pak občerstvovací  zastávka  na farmě Sotira (1030 m. n. m., zde v tuto dobu nezvyklý dvouhodinový déšť) a následně ve vesničce „na konci světa“ jménem Kamnik (945 m. n. m., od posledního asfaltu 2 km po kamenité cestě, jen několik rodin, děti už tu už nežijí žádné), přes Ersekë (1030 m. n. m.) do  Korçë (900 m. n. m.) - města přezdívaného Paříž Albánie.