Cesta ze Sarajeva do Mostaru údolím Neretvy - středoevropskou krajinu postupně střídá mediteránní ráz.

V budově UWC Mostar - otevírám si okno ve třídě - scenérie je unikátní - vyšperkovaná budova mezinárodní školy sousedí s neopravenými ruinami, jeden kopec zdobí vlajka BiH, na protějším ční chorvatský kříž. Vizionářské projekty jako mezinárodní střední škola UWC Mostar s dvěma sty žáky 50 národností míří sice správným směrem, ale na jasně položenou otázku, jaká je posléze "návratnost" bosenskohercegovských absolventů (cca polovina z těch dvou set) prestižních světových univerzit, bylo odpovězeno, že sebekvalitnější absolvent to má v přepolitizované zemi (tady jde o korupci s opravdu velkým K) krajně obtížné. Nejspíše nakonec zmizí někam do světa, aniž by svou živořící domovinu posunul vpřed. Na srazu po deseti letech se objevili ti, kteří čekají v zahraničí, až se poměry změní. Škola byla na druhé straně obviněna z odlivu mozků.

Turisté zase proudí po ikonickém mostě, který 9. 11. 1993 po čtyřech staletích poslaly do modravých vln Neretvy chorvatské granáty. V téhle části Bosny a Hercegoviny nejsou za největší zloduchy výjimečně Srbové (i když de facto vše začíná u nich), ale Chorvaté. Podle slov naší průvodkyně, Češky provdané za "muslima na baterky", kterému vaří vepřo, knedlo víří situaci mj. za příspěvky chorvatské diaspory v jižní Americe neustále. V lednu 2013 odpálili pomník tvaru lilie poblíž radnice.

Město je přísně etnicky rozděleno a popravdě, pokud si poslechnete místní a něco prostudujete o bosenské válce, nemůže to být jinak.