Chorvatsko - Pula 2017 09
O turisticko poznávacím potenciálu Chorvatska jsem se letos přesvědčil na několika zajímavých místech, posledním v pořadí, nikoliv sumou pozoruhodností, byla Pula. Žádná istrijská prázdninová kulisa, ale živé místo s bohatou historií. Začal jsem u chronicky známé, dobře zachovalé Arény - římského amfiteátru, který zrovna stylově zdobili pro večerní oslavu čtvrtstoletí diplomatických vztahů s Čínou. Rozměrnou stavbu příhodně usazenou na mírném návršíčku nad parkovištěm, přístavištěm trajektů a železničním nádražím hledat netřeba. V případě dalších míst, která by zde bylo škoda minout je to jen o něco málo složitější.
Co jsem ještě viděl …
1. Poněkud „zašité“ jsou římské mozaiky z 2. – 3. století – jedna, menší fragment, v kapli sv. Jana ve františkánském klášteře, druhá, 6 na 12 metrů, dokonale zachovalá s námětem Potrestání Dirké, chráněná mříží, ve dvoře jednoho z domů na ulici Sergijevaca.
2. Ukázkovou stavbu ve stylu italské fašistické architektury – palác Banky Itália z počátku čtyřicátých let 20. století na křižovatce Giardiniho a Istrijské ulice.
3. Vítězný oblouk rodu Sergiů postavený kolem r. 30 př. n. l. zhmotňující slávu tří členů jmenovaného rodu, získanou jejich hrdinstvím v bitvě u Aktia.
4. Sedícího bronzového Jamese Joyce, který hledí na vítězný oblouk z teras blízké kavárny. Připomínka několikaměsíčního pobytu znalce 14 jazyků, který tu na přelomu let 1904/5 učil angličtinu, než se nuceně přesunul do Terstu.
5. Pevnost Kaštel - pevnostní komplex se vypíná jen necelých třicet metrů nad zálivem, takže výhled poskytuje, ale ne nějak ohromující. Bastionová citadela dobudovaná po roce 1850, kdy Pula nahradila ztracené Benátky a stala se vedle Terstu druhým hlavním přístavem R-U mocnářství a přístavem hlavním, pokud šlo o válečné loďstvo. K jeho špičkové úrovni v době před 1. světovou válkou přispívali podstatným dílem i nám dobře známé společnosti jako např. Škoda Plzeň, Vítkovické železárny či Kolben – ty se podílely mj. na stavbě vlajkové lodi rakousko-uherského námořnictva SMS Viribus Unitis, potopené dvojicí italských námořníků 1. listopadu 1918 právě v pulském přístavu.
6. Forum (hlavní náměstí) - Augustův chrám a radnici, jejíž zadní stěnu tvoří zachovalá zeď původního Dianina chrámu. V době mé návštěvy kontrastovala se scenérií antického chrámu silueta velké obchodní lodi rekonstruované v loděnici Uljanik.
7. Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie – bohužel uzavřenou. Ovšem na trávníku vedle ní jsem bez zvláštního zaujetí vyfotil strohý pomník, společně s malou podobiznou kníratého muže, o nich jsem se následně dověděl následující …
8. Pomník obětem výbuchu munice poblíž pláže Vergarola – 18. srpna 1946 odpoledne došlo za dosud nevyjasněných okolností k detonaci 9 tun munice. Konečný počet obětí není znám, uvádí se 116 mrtvých a 216 zraněných. Tragická událost měla v tehdy mezinárodně spravované zóně výrazné politické důsledky. Místní italští vůdci a hlavní italské noviny L'Arena di Pola naznačily, že to byla důsledek smýšlení italských obyvatel a způsob, jak zpochybnit možné (později skutečné) připojení oblasti k SFRJ. V roce 2008 byl v Itálii publikován text o Titově agentu, jako původci exploze. Pokud jde o podobiznu muže, byl to Dr. Geppino Micheletti, který se zachoval hrdinsky a navzdory tomu, že při výbuchu ztratil své dva syny, ošetřoval plných 48 hodin raněné.
9. Závěrem pro odlehčení – zajímavostí svého druhu jsou i nepříliš vábné záchodky u parku Františka Josefa I. Obsluhovány drobnou, seschlou babkou, jakou bych čekal spíš někde na indickém venkově, ve mně vzbudily tak málo důvěry, že jsem se provinil proti zásadám slušnosti a zbavil se odpadních tekutin uvnitř jednoho z keřů uvnitř parku.
Jinak doporučuji web istrapedia.
