Se zářijovým vydáním Hosta jsem se vydal za připomínkou života a díla jednoho ze souhvězdí mých nejoblíbenějších spisovatelů, Ladislava Fukse, narozeného před sto lety. Dopoledne došlo nejdříve na zastávku na Olšanech II. K místu autorova posledního odpočinku, poblíž pravoslavné části pohřebiště  to od brány není nijak daleko. Minul jsem ukrajinské žebráky u Chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice, nemohl si nepovšimnout enormních hrobů "nových Rusů" i překvapivé pozornosti věnované hlavním městem Prahou některým z ukrajinských hrobů.

V oddělení 22 jsem krátce postál před nenápadnou náhrobní deskou s výročně vyzlacenými nacionále a uctil Mistrovu památku umělou chryzantémou Made in China (dovozce Piskáček Praha).

Před polednem jsem se přesunul na druhý konec města, do obory Hvězda. Ke slunečné podzimní idyle chyběly snad jen další dva až tři stupně, přesto jsem neodolal procházce po téměř liduprázdných pěšinách a alejích směřujících k letohrádku hostícím výstavu Protisvěty Ladislava Fukse.

Zakoupil jsem si pečlivě zpracovaný výstavní katalog a na dvě hodiny se vnořil mezi nejrůznější připomínky podmanivého a často až fantaskního světa originálního tvůrce. Tvůrce jehož mnohá díla sice kladou na čtenáře jisté nároky, ale odměňují zcela mimořádnou působivostí, zvláštní atmosférou a nezvyklou poetikou.