Katedrála svatého Benigna Dijonského má úctyhodnou historii počínající roku 535, kdy byla na jejím místě vystavěna nad hrobem sv. Béninga první bazilika. Tento významný lokální svatý, patří mezi světce o nichž nemáme žádné věrohodné zprávy. Snad byl žákem Polykarpa ze Smyrny a byl vyslán šířit evangelium do oblasti Galie.

Jisté je, že již kolem přelomu tisíciletí byla původní bazilika nad jeho hrobem významným poutním cílem a místo čekal pozoruhodný stavební rozvoj. V roce 1001 opat Vilém z Volpiana rozhodl o náhradě původní baziliky.

Výsledkem byla, jak uvádí Bernhard a Ulrike Lauleovi v knize Románské umění, Slovart 2006:

"... ohromná bazilika s hlavní lodí a čtyřmi bočními, transeptem a chórem s pěti radiálními kaplemi. Centrální apsida však byla nahrazena velkou chórovou špičatou rotundou zasvěcenu Matce Boží. Z této stavby ze samého počátku nového tisíciletí se zachovala právě jen tato rotunda"

"...Rotunda má atmosféru gigantické krypty a prostorový dojem, který vyvolává je dezorientující a mystický díky tolika lodím a podlažím"

"...Přízemí rotundy vypadá jako rozšířená krypta pod celým transeptem a polovinou lodi. Na významném místě na dělicí čáře mezi transeptem a chórem je náhrobek sv. Bénigna."