Historické centrum Dijonu není rozsáhlé. Proto nedá mnoho úsilí oběhnout exteriéry zásadních památek během jednoho půldne. 

V případě gotického kostela Notre-Dame, jehož budování počalo v roce 1220, je to, pokud jde o západní průčelí, exteriér opravdu poutavý a podobně jako u sv. Archanděla Michaela svým tvaroslovím jedinečný.

Z portálu na středním z trojice výrazných oblouků byla v lednu 1794 bohužel naprosto systematicky odsekána sochařská výzdoba, ovšem pokud jde o sochy věnujte se prohlídce 51 falešných chrličů umístěných ve třech řadách nad sebou. Noční osvětlení pak dodává zobrazeným lidským bytostem, zvířatům i příšerám přízračnou působivost, zvláště při pohledu přímo vzhůru.

Dalším exteriérovým detailem kostela, který si jako celek z úrovně ulice vzhledem k charakteru okolní zástavby neprohlédnete, je zajímavě řešená zvonice v podobě "plechové rodiny" jejíž čtyři členové nesoucí jména Jacquemart (1383), Jacqueline (1651), Jacquelinet (cca 1715) a Jacquelinette (1884) odbíjejí časové signály. Původní Jacquemart padl do rukou vojáků burgundského vévody Filipa II. Smělého během rabování flanderského města Kortrijk (franc. Courtai).

A nesmím zapomenout na sovu na severní stěně kostela - místní, notně opotřebený symbol štěstí (proto je zdejší pěší trasa kol nejvýznamnějších pamětihodností značena v chodnících zapuštěnými kovovými štítky s obrázkem letící sovy). V lednu 2001 padla za oběť vandalovi s kladivem, byla však podle dříve odlité formy znovu obnovena a dnes je pod dohledem kamerového systému znovu k dispozici k osahávání.

Když budete mít dostatek času, nevynechte vnitřní prostory. Tam totiž můžete spatřit dřevěnou sošku zázračné Notre-Dame de Bon-Espoir.

Trůn, dítě Ježíš i její ruce nejpozději od roku 1794 chybí, ale dost se ještě zachovalo. Románský artefakt z 11.-12. století s obnovenou původní polychromií (v roce 1945 byl z obličeje odstraněn černý nátěr) patří k vůbec nejstarším svého druhu na francouzské půdě.

Mezi připisovanými zázraky jsou dvě osvobozenecké události - procesí k světici prý vedlo v září 1513 k ukončení obléhání města Švýcary (připomíná tapisérie z roku 1515 dnes instalovaná v Muzeu krásných umění) a stejně tak úspěšně dopadla pro obyvatele Dijonu veřejná přímluva zdejšího biskupa, po níž  opustila město německá armáda, aby dne následujícího, 11. 9. 1944, na den přesně jako počátkem 16. století, vstoupila armáda francouzská.

Opět přišlo na řadu poděkování obyvatelstva v podobě tapisérie - ta s názvem Terribilis zdobí prostor pod varhany od roku 1950.