V Narbonne (založeno 118 př. n. l.  jako Narbo Martius, první římská kolonie mimo italské území)  se mi moc líbilo. Procházka od Pont de la Liberté do historického centra. Pod blahodárně stínícími korunami trojřadé platanové aleje, podél poklidné hladiny Canal de la Robine, který asi 10 km odtud ústí do  Středozemního moře - první pěkný moment. A pak už jich jen přibývalo.

Nedokončená konkatedrála sv. Justa a Pastora s 41 m vysokým chórem (3. nejvyšší v katedrální architektuře vůbec) zevnitř i z celkového pohledu z donjonu (42m, 162 schodů) arcibiskupského paláce. Arcibiskupský palác (starý a nový palác) – dnes radnice a bohaté expozice městského muzea – přes sto obrazů francouzských orientalistických malířů – pro mne nový žánr umění, obrazárna děl evropského malířství 16. – 19. století, archeologické muzeum mapující místo zdejšího osídlení na mapě Římského impéria. Horreum Romanum – systém podzemních skladišť potravin, vína apod. z 1. století př. n. l.

Před arcibiskupským palácem na náměstí nepřehlédnete pod úrovní současného dláždění zbytky Via Domitia - nejstarší římská zpevněná cesta v Galii spojovala Řím s nejzazší  západní výspou, španělským Cádizem. Trasu dávné trasy dodnes sleduje průběh státní silnice N9.

A co potěší vždy dvojnásob - návštěvník sem tam, vstupy celkem asi 10 euro.