Pro samé mozaiky už jsem nestihl otevřenou hrobku Dante Alighieriho (ve florentském Santa Croce je jen monumentální náhrobek a Florencie už přes šest set let marně usiluje o přesum ostatků svého velkého rodáka).

Autor, v jehož Božské komedii jsem se zatím pročetl a prostudoval k devětadvacátemu zpěvu Očistce, ukončil svou žvotní pouť v roce 1321 právě v tomto městě. Životní pouť značně neutěšenou, dokládající mimo jiné starou pravdu o tom, jak nevděčné a rizikové řemeslo je politika.

Dante vstoupil do veřejného života v roce 1295, kdy se zapisuje do cechu lékařů a lékárníků. Je aktivní ve službách městského státu na straně bílých - stopenců nezávislosti a zároveň začíná křížit záměry papeže Bonifáce VIII. a svého nejvýznamnějšího světského mocenského soupeře Corso Donatiho. Vír letitého nepřátelství bílých a černých se začíná zvlášť ničive roztáčet v roce 1300. Ve vystupování proti černým (papežencům) nešetří Dante horlivostí.

Jako spojenec papeže přichází do Itálie Karel z Valois. Dante neúspěšně naléhá, aby Florencie vyhlásila stav ohrožení. Bílí lavírují a zejména nejbohatší z nich usilují o dohodu s papežem. Místo ozbrojeného odporu proti hraběti z Valois vysílá Florencie k němu i hlavě církve poselstva. Karlův kancléř nakonec dojedná s městskou radou a cechy, že hrabě zachová stávající zákony a svobody. V první listopadový den 1301 se brány otevírají a bezskrupulózní sběratel titulů, opakovaně neúspěšný pretendent trůnu a mj. otec Blanky z Valois vstupuje do města.

Dante nepodléhá iluzi smíru. Zlé znamení vidí i na nebi v podobě komety, později nazvané Halleyova. Předtucha se potvrzuje a Karel z Valois dopustí tajný návrat Corsa Donatiho. Ten záhy posílí hrstku svých stoupenců o zločince osvobozené z vězení a vyřizování účtů s bílými začíná. Karel jen tak nepřihlíží,  ale navyšuje utěšenou sumu 75 000 florinů získanou z darů Florenťanů. K čtvrttuně zlata plynou další výnosy, např. od bílých za sprostředkování smíru nebo od hostitelů, kteří ho pozvou na lov, aby byli následně zajmuti a donuceni vyplatit za sebe výkupné!

18. ledna 1302 se rozbíhají procesy s bílými a devět dnů na to je Dante odsouzen mj. k vyhnanství a konfiskaci majetku, opouští Florencii a to na zbytek života.

Vyhnanci zakládají pod vedením arezzského hraběte "Valnou hotovost strany bílých z města a okolí Florencie". Dante úspěšně dojednává podporu kontingentů z Verony a Forli, ale po porážce v březnu 1303 se proti němu obrací i jeho lidé. I s touto hořkou životní zkušeností se vyrovnává v BK, konkrétně v Ráji:

"Horší budou tví zlí a hloupí druzi,

omezený utečenecký svět,

šílená pakáž, sprostí dobrodruzi,

všichni se proti tobě postaví,

však jim skráň zrudne, tobě ne, a brzy.

Činy usvědčí hnusné ohavy,

a od té chvíle budeš ty tvá strana,

uděláš dobře, žádné obavy.

Smrt Bonifáce a rozstěpení černých přináší naději mařenou úspěšnými intrikami Corsa Donatiho. Další pokus obsadit znovu Florencii troskotá 20. července 1304, ve stejný den, kdy se jinému exulantovi, notáři Petraccovi narodí syn Francesco (změní si jméno na Petrarca).

Dante pobývá v Arezzu, Veroně, na více místech Benátska a Tridentska, v Padově se setkává s Giottem a roce 1306 vstupuje do služeb rodu Malaspina. Rok na to snad navštívil Paříž.

Novou šanci na návrat do rodného města přináší rok 1308, rok smrti Corsa Donatiho a příslibu korunovační cesty císaře Jindřicha Lucemburského. Dantem opěvovaný otec našeho krále Jana vstupuje na italskou půdu v roce 1310. Neudělá zde pořádek, nýbrž nepřekvapivě zabředne do kolotoče svárů bílých a černých měst. Dante patrně osobně intervenuje v Miláně u císaře a v epištole z března 1311 varuje "zlotřilé Florenťany" před císařovou odplatou. Florencie dojednává spojenectví s Bolognou, Lukkou, Pistojou a Volterrou a chystá se na válku.

Jindřich je 29. června 1312 v lateránské bazilice korunován a následojícího roku obrací svou pozornost k Florencii. Po 40 dnech (Machiavelli uvádí 50) vyčkávání na převrat ve městě se obrací k tažení proti Neapolsku a 24. srpna 1313 umírá poblíž Sieny.

Dante je opět ve Veroně, intenzivně pracuje na Komedii, včetně veřejného předčítání. V roce 1315 odmítá výzvu k návratu do Florencie spojenou s potupným rituálem vstupu do města, načež je k jeho trestům vyměřen další - trest stětí, bude-li dopaden, spojený s beztrestností vykonavatele.

Kdy přichází Dante do Ravenny není známo, rozmezí sahá od roku 1314 do 1320. Své poslední útočiště sdílí se syny a dcerou. Dokončuje Ráj. V létě 1321 odjíždí z pověření Guida Novella, pána Ravenny, vyjednávat s benátským dóžetem. Vrací se v horečkách (malárie?) a z 13. na 14. září 1321 umírá.

Klidu se nedočkají ani jeho ostatky. Již v roce 1398 žádá Florencie poprvé o možnost přenesení ostatků velkého poety do Santa Maria del Fiore. Ravenna odmítne a činí tak dodnes. V roce 1519 (papežem je Lev X. z rodu Medici) je Dantův hrob otevřen, ale je až na vavřínový věnec a pár kůstek prázdný. Bezpečný úkryt, kam ravenští františkáni včas přemístili v podstatě nedotčené pozůstatky, byl objeven až v roce 1865 při rekonstrukci hrobu.

V roce 1921 provedli dva anatomové průzkum pozůstatků se závěrem, že tvůrcem Božské komedie byl hubený muž malé postavy (1,64 m) s takřka trojúhelníkovitou, podlouhlou, koňskou tváří.

Zdroj:

Dante Alighieri, Božská komedie, Academia, Praha 2015

Niccoló Machiavelli, Florentské letopisy, Odeon, Praha 1975