San Quirico d'Orcia bylo ideálním východiskem našich fototoulek jednou z nejkrásnějších krajin světa. V rozporu se svým zvykem, vždy si z nejrůznějších pohledů co možná nejpečlivěji nastudovat, kam mám namířeno, jsem se tentokrát omezil jen na letmý pohled na mapu. Vnímavý ponor do jeho poklidných uliček byl tedy překvapivou cestou k poznání  jedné ze zastávek středověké pouti „ad limina apostolorum“. 

Vstoupil jsem z východu, Portou Cappuccini, jedinou z dochovaných bran a začal zjišťovat, kde jsem se to vlastně ocitl. Městečko nese jméno dětského mučedníka, který se svou matkou padl na území dnešního Turecka za oběť nejintenzivnějším protikřesťanským perzekucím své doby, Diokleciánovu pronásledování Kristových následovníků.

Místní svou identitu odvozují od nejvýznamnějšího dějinného okamžiku, kdy se zde, tehdy na hranicích Sienské republiky a Papežského státu setkal Fridrich I. Barbarossa s poselstvem papeže Hadriána IV. (dosud jediného Angličana na Petrově stolci), aby po Via Francigena následně pokračovali do Říma. Psal se rok 1155 a oba nejmocnější muži své doby dostali během dramatického dění kolem Římské komuny možnost osvědčit své státnické schopnosti. Fridrich, který byl několik dnů na to korunován císařem, na tuto zastávku nezapomněl a povýšil San Quirico na sídlo vikariátu.

Od roku 1962 zde každý třetí víkend v červnu  pořádají Festa del Barbarossa během nichž spolu čtyři městské čtvrti soutěží v lukostřelbě a praporovém umění.

Pozornost jsem dále věnoval i několika kostelíkům, nedávno otevřenému muzeu v Palazzo Chigi a nahlednutí do zahrady Horti Leonini.

A jaký by to byl výlet do Toskánska, pokud by jeho součástí nebylo i něco gastronomie – vyzkoušel jsem Ristorante Trattoria Toscana al Vecchio Forno a mohu jen doporučit.