Eilat - Rudé moře - 26. - 27. 3. 2014

Cesta Negevskou pouští po silnici č. 90 kopírující izraelsko-jordánskou hranici vyplnila bezmála tři hodiny z našeho pátého, nejrůznějšími poznatky a zážitky přeplněného exkurzního dne (26. 3.). Minuli jsme štíhlou sloupovitou skálu připomínající biblický příběh Lota a jeho ženy a měst Sodomy a Gomory (jejichž historicita je stále předmětem dohadů) a průmyslový komplex Dead Sea Works produkující potaš, soli hořčíku a brom získávané z vod Mrtvého moře.

Vjeli jsme do rozsáhlého pouštního údolí Arava, které se táhne zbývajících asi 170 km k Rudému moři a místy se rozestupuje až na 25 km šířky. Nadmořská výška údolí kolísá v rozmezí od – 280 až 250 m. n. m.

Zpočátku jsem si do poznámek zapsal: „ poušť, poušť, poušť“, ale samozřejmě byla k vidění i vegetace (zima byla prý na zdejší poměry vlhká, spadlo 40 mm srážek) a i přes rychlost přesunu jsme zaznamenali pštrosí farmu, výběh s přímorožci a dokonce i ptáky. To, když asi 150 km od Ejlatu porušilo klid v autech klesající hejnko po pravé straně silnice. Zabrzdili jsme a měli možnost krátce pozorovat asi 15 stepokurů saharských.

Dalších sedmdesát kilometrů silnice č. 90 stoupala. Přibližně 10 km před kibucem Jahel jsme překonali rozvodí Mrtvého a Rudého moře (výškoměr ukazoval 250 m. n. m.) a bez vzruchů a komplikací se přibližovali k vysněnému ornitologickému cíli na břehu Akabského zálivu. Před vjezdem do nejjižnějšího izraelského města ležícího na 29° severní šířky jsme minuli věhlasné lokality Jotvata a 20. km, které jsme měli navštívit později.

Na okraji padesátitisícového Ejlatu nás čekal v hostelu Arava Shai.  S maximální rychlostí jsme se ubytovali a hurá k tak lákavým (a tak smrdutým) odsolovacím lagunám na 19. a 20. km. Měli jsme ještě dvě hodiny světla a hodlali je plně využít. Nádrže kypěli životem (plameňáci růžoví, bahňáci, …) a přitahovali pozorovatele z celého světa (termín naší návštěvy se kryl s každoročním ptačím festivalem, na který se letos sjelo rekordních 1400 birdwatcherů, kteří za vysoké poplatky využívají služeb místních profesionálních průvodců).

Jako správní čecháčci jsme se i bez placení (díky Shai!) připojili k asi padesátičlenné mezinárodní skupině, která v naprostém klidu (skoro polovojensky udržovaném) za padající tmy čekala na přílet jediného druhu stepokurů, který pije večer – stepokurů pruhovaných. Nad nádrží na jejímž vydlážděném břehu jsme čekali, přeletovala hejna plameňáků a tma houstla.

Davem konečně proběhla vlna vzrušení, ale vše co jsem nakonec viděl, bylo pár cupitajících stínů na břehu. Vida, to co běžný smrtelník jen stěží pochopí, prchavý kontakt s mimořádným stvořením, může být motivem k cestování a zdrojem nemalých prostředků pro služby v turistickém ruchu i ochranu přírody. Jak inteligentní, jak následováníhodné …

Už za tmy jsme dorazili zpět do hostelu. Krátce na to nás Shai zavedl k něčemu co bych nazval izraelským Mc Donaldem. I když jsem skopové jedl poprvé, musím uznat, že kebab byl vynikající.

Po návratu do našeho ubytovadla jsem na terase před hostelem svlažil hrdlo místním pivem slušné kvality a potom chvíli zvažoval, zda jít spát (vzhledem k časnému budíčku) nebo přece jen zabrousit do nedalekého centra rudomořského letoviska. Zvědavost zvítězila a tak jsem kolem letiště, unikátně situovaného uprostřed městské zástavby, zamířil k jižní pláži poseté hotely.

Eilatské hotelové komplexy a nákupní střediska poblíž jižní pláže to je zhmotnělý sen ruského oligarchy, jehož otec ještě prochodil zimy v onucích. Esence nevkusu, povrchnosti a přehlučnělé místo, kde jsem měl intenzivní pocit, jakoby ze mne během pár desítek minut unikala životní energie. Rychle jsem něco nafotil a vyrazil zpět. Krátce po půlnoci už jsem byl v peřinách.

Jasné ráno 27. 3. jsme s dalekohledy a foťáky přivítali na špinavé severní pláži. Základními vjemy z nezvykle chladného rozbřesku byly mohutné lodi na vlnách Rudého moře a monumentální vlajkový stožár „Vlajka velké arabské revolty“ na stejnojmenném náměstí v stotisícové jordánské Akabě na protějším břehu (vlajka o rozměrech 20 x 40 metrů na stožáru vysokém 137 metrů, uvnitř něhož je výtah pro 2 osoby, má na rozdíl od jordánské státní vlajky jiné pořadí barev a chybí jí hvězdička. Připomíná povstání proti Turkům roku 1916, které vedl Shariff Hussejn, předek současného krále Abdalláha II.).

Přes značnou vzdálenost jsme tu pozorovali tereje žlutonohého sedícího na sloupu vetknutém do mořského dna na úrovni izraelsko-jordánské hranice.

Další ejlatskou zastávkou byl Holland Park (Holland Forest), devadesátihektarová plocha vzrostlé zeleně financovaná z příspěvků holandské pobočky Židovského národního fondu (KKL-JNF) a vysázená místními školáky. Místa se zapojenou vegetací se střídala s těmi, kde i přes snahu ozelenit poušť (povrchové rozvody kapkové závlahy) převažoval pouštní charakter lokality. O lese v evropském pojetí nemůže být samozřejmě řeč, ovšem vzhledem k extrémním podmínkám pouštního klimatu šlo o místo pro ptáky atraktivní. Všude běžných hrdliček senegalských jsme nikde jinde tolik neviděli.
 

Souřadnice + pozorované druhy ptáků:

Eilat, 19. km - 29°37'44.01"N, 35° 0'4.79"E (26. 3. 2014)

plameňák růžový (Phoenicopterus roseus)
racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus)
jespák bojovný (Philomachus pugnax)
potápka černokrká (Podiceps nigricollis)
husice nilská (Alopochen aegyptiacus)
slavík modráček (Luscinia svecica)
volavka vlasatá (Ardeola ralloides)
stepokur pruhovaný (Pterocles lichtensteinii)
koliha velká (Numenius arquata)
polák malý (Aythya nyroca)
lžičák pestrý (Anas clypeata)
ostralka štíhlá (Anas acuta)

Eilat, Northern Beach - 29°32'40.75"N, 34°58'23.98"E

vrána domácí (Corvus splendens)
čírka modrá (Anas querquedula)
terej žlutonohý (Sula leucogaster)
racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus)
rybák velkozobý (Hydroprogne caspia)
volavka stříbřitá (Egretta garzetta)
vodouš šedý (Tringa nebularia)
vrabec domácí (Passer domesticus)

Eilat, Holland Park - 29°34'22.99"N, 34°57'36.23"E

orel královský (Aquila heliaca)
lejsek černokrký (Ficedula semitorquata)
timálie šedá (Turdoides squamiceps)
koroptev arabská (Ammoperdix heyi)


Eilat, 19. km - 29°37'44.01"N, 35° 0'4.79"E (27. 3. 2014)

moták pochop (Circus aeruginosus)
vlaštovka obecná (Hirundo rustica)
kulík větší (Charadrius leschenaultii)
kulík mořský (Charadrius alexandrinus)
kulík říční (Charadrius dubius)
jespák malý (Calidris minuta)
jespák bojovný (Philomachus pugnax)
jespák obecný (Calidris alpina)
vodouš rudonohý  (Tringa totanus)
pisila čáponohá (Himantopus himantopus)
plameňák růžový (Phoenicopterus roseus)
husice liščí (Tadorna tadorna)
ibis hnědý (Plegadis falcinellus)
lžičák pestrý (Anas clypeata)
kopřivka obecná (Anas strepera)
vodouš kropenatý (Tringa ochropus)
linduška horská (Anthus spinoletta)
linduška luční (Anthus pratensis)
linduška rudokrká (Anthus cervinus)
budníček balkánský (Phylloscopus orientalis)

Pokračování ...