Rezervace Gamla - Golanské výšiny - 24. 3. 2014

Souřadnice: 32°54'21.47"N, 35°44'38.95"E

Během dvacetikilometrového přesunu směrem na jih do středu Golan nad Galilejské jezero (Kineret) usilovně vyhlížíme gazely. Po chvíli skutečně vidím na obzoru slibnou siluetu. Stavíme a krátce pozorujeme na několik set metrů dávný symbol krásy - v biblických textech můžeme číst „Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížováním“ [Píseň písní 2:9] na jiném místě pak „Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách.“ [Píseň písní 2:17]. 

Čas letí a blíží se vhodná odpolední doba pro pozorování supů v rezervaci Gamla.
Parkujeme a trochu znepokojeně přijímáme přítomnost četných návštěvníků (nakonec nám vůbec nevadili). Nad kaňonem po jehož hraně porostlé mohutnými ločidly míříme k „supí vyhlídce“ zakrouží náš první izraelský sup bělohlavý – předzvěst následující podívané. Pohybujeme se v nadmořské výšce asi 400 m, sleduji údolí spadající jen několik kilometrů západně do Galilejského jezera ležícího v lehkém oparu o nějakých 600 výškových metrů níže. To jsou panoramata!
 

Jen co jsme se pod stříškou vyhlídky schovali před sluncem, rozehrálo se ve vzduchu nad rezervací úžasné divadlo. Dva kroužící supi bělohlaví a dva mrchožraví nad i pod námi (tolikeré cvaknutí závěrky jako tady jsem ještě neslyšel), opakovaně v nevelké vzdálenosti nad údolím, z jehož závěru padá do padesátimetrové hloubky nejvyšší izraelský vodopád. Naproti vyhlídce se ukázal dokonce i velmi vzácný orel jestřábí. Podívaná, která mi jen tak z paměti nevymizí.

Určitě bychom ještě nějakou chvíli vydrželi, ale zavíračka o čtvrté odpolední je tu prý důsledně dodržována a tak nezbývá, než další místní zajímavosti oželet. Na historické památky lokality osídlené již od doby bronzové (dolmeny) na jejímž místě stálo později město zničené roku 67 Římany (např. zbytky nejstarší, před dvěma tisíciletími postavené mešity) dojde zkrátka až příště.

Pozdním odpolednem pokračujeme zemědělskou krajinou s ovocnými a olivovníkovými sady, kolem dvou vodních rezervoárů, ale třeba i kolem základny dronů poblíž mošavu Eli-Ad k odbočce na sedmsetosmdesátdevítku – tedy klikatých 13 km prudkého sjezdu pod úroveň hladiny moře ke Kineretu.
 

Opouštíme zelené Golanské výšiny a už dobře známá devadesátka nás vede izraelsko-jordánským pohraničím.
 

U kibucu Neve Ur krouží a usedají na stromy stovky čápů bílých, snažíme se udělat pár fotek, ale negativní reakce ostatních řidičů napovídají, že stát na kraji dálnice není to pravé.

Asi 35 km od jižního cípu jezera přejíždíme trochu váhavě přes sklopné hřeby a kontrolní stanoviště IDF zelenou linii na území Západního břehu Jordánu (nebo chcete-li do oblasti Judea a Samaří). Krajina se proměňuje, zelenou střídají skalní svahy v odstínech hnědé, sem tam mešita, místy patrný pokles civilizační úrovně, nepořádek.

Už za tmy jedeme Judskou pouští k Mrtvému moři. Po 105 km odbočujeme z devadesátky vpravo na bezejmennou, leč jak jinak než kvalitní silnici stoupající v serpentinách k místu našeho dnešního a zítřejšího noclehu - ke kempu v lokalitě Mecukej Dragot.
 

Pozorované druhy ptáků v rezervaci Gamla:

sup mrchožravý (Neophron percnopterus)
sup bělohlavý (Gyps fulvus)
orel jestřábí (Aquila fasciata)
rorýs domovní (Apus affinis)
rorýs velký (Apus melba)
orebice čukar (Alectoris chukar)
orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus)
ťuhýk rudohlavý (Lanius senator)

Pokračování ...