Izrael - z Negevské pouště 2014 03
Negevská poušť - kráter Ramon - 27. - 28. 3. 2014
Souřadnice:
Ne´ot Smadar: 30° 2'51.74"N, 35° 1'58.91"E
Na několika místech svých poznámek z této cesty upozorňuji na štěstí, jakým byla pro naši jedenáctku alespoň dočasná přítomnost průvodce Shaiho – zvláště v poušti, pro našince obtížně „čitelné“, bychom bez něj mnoho nenašli. Už 27. ráno nás upozornil, že ho kolegové (v době ejlatského festivalu jejich pozornosti asi unikne máloco) informovali o nějaké vzácnosti kdesi na naší předpokládané trase přes Negev.
Z Jotvaty jsme proto zamířili na severozápad. Těsně před příjezdem na místo jsem zaznamenal něco dost neobvyklého, od silnice č. 40 lemovala cestu ke kibucu Neve Charif po obou stranách alej mladých olivovníků, soustředěnější pohled dodal informaci, že je, jak jinak v poušti, opět uměle zavlažována.
Sám kibuc Ne´ot Smadar - vesnice založená v roce 1989 jako experiment skupiny přátel v duchu původních sionistických, průkopnických myšlenek by byla asi zajímavou zastávkou. Necelé dvě stovky obyvatel zde na 200 ha ekologicky zemědělčí (včetně péče o nejjižnější vinici severní polokoule), provozují umělecké centrum, pořádají workshopy …
To vše šlo ovšem stranou, protože se sem zatoulal malý, asijský pěvec bramborníček černobílý (Saxicola caprata). Že to má ptáček s přiléhavým jménem ze svých asijských hnízdišť opravdu z ruky (údajně sedmý záznam v Izraeli a dvanáctý v západním Palearktu) bylo patrné i podle živého zájmu sjíždějících se birderů – viz video z následujícího dne. S ťuhýkem středoasijským, který byl toho dne poblíž také zastižen, jsme ovšem stejné štěstí neměli.
Pokračovali jsme pouští, k nocležišti v kráteru Ramon (Makteš Ramon) slabých 100 km. Nejdříve jen mírně zvlněnou krajinou 370 – 400 m.n.m. Na půli cesty krátká zastávka na planině - označníky vojenského prostoru a také elektrické vedení, to pokud jde o projevy lidské přítomnosti. Živou přírodu zastoupil tentokrát krkavec hnědokrký a ve vegetaci na místě nedávno vyschlé mokřinky kupodivu ukrytý slavík.
Silnici přímkou protínající poušť vystřídaly zatáčky, na asi šesti kilometrech jsme vystoupali o dvěstě výškových metrů a následně méně prudce klikatě klesali na dno rozlehlé propadliny (Makteš Ramon) – největšího přírodního útvaru svého druhu na světě. Hradby skalních masivů všude okol nás – tady někde bude místo našeho krátkého noclehu. Poslední kilometry projeté velmi obezřetně po kamenité cestě skončili na tábořišti Be´erot.
Překvapivě zdlouhavé dohadování ubytovacích podmínek skončilo poznáním, že hromadný nocleh v nepříliš vábných otevřených beduínských stanech s matracemi je podstatně dražší, než pohodlí standardně vybavené ubytovny s WC, vodou a kuchyňským koutem.
Pokud nejste příliš nervózní z nepřítomnosti telefonního signálu a máte rádi místa, kde lze pocítit majestát přírody, někdy se do kráteru Ramon vypravte – ticho a hvězdné nebe, při jehož pozorování vás neruší žádné světelné znečištění, za to stojí.
Pokračování ...