Portugalští mořeplavci dopluli na Madeiru v roce 1419, rozsah vavřínových lesů způsobil, že ostrovu dali jméno Ilha da Madeira a usadili se zde. Dnes bych ho nazval nejspíš ostrovem květin nebo ještě přiléhavěji ostrovem kopců a hor. Sídla šplhají po svazích hlavně v přímoří, vnitrozemská jsou celkem výjimkou (Curral das Freiras). Sklony silnic, po nichž se ještě prohánějí autobusy, jsou mnohdy překvapivé. Pro výstavbu čehokoliv je nutno nejdříve vytvořit odpovídající plošinu - dobře patrné u čerpacích stanic a základen hasičů (estação de bombeiros).  

Geologicky mladé podmořské vulkány vystupují nad hladinu Atlantiku a nejvýše sahají v centru ostrova, několik z nich přes 1800 m. n. m. Po poledni se pravidelně halí srážkově bohatou oblačností hnanou západním prouděním. Proto je nejlépe vyrazit do hor časně. Nejen proto, aby dramatická panoramata nezakryla oblaka, ale abyste se alespoň částečně vyhnuli početným zástupům turistů. Turistické chodníky a stezky jsou velmi dobře upraveny, informační systém je funkční, záleží tedy jen na aktuálním počasí a vaší kondici.

Při výstupu na Pico Ruivo bylo možné sledovat pokusy zdejší ochrany přírody o návrat místních endemitů (Echium candidans, zástupci rodu Argyranthemum, ...) na vypálené eventuelně intenzivně spásané stráně.