Mnoho polských a německých stavebních památek včetně jejich rozsáhlých souborů bylo během druhé světové války zcela zničeno a dnes se můžeme dívat jen na jejich novodobé kopie. Novorenesanční zámek, sídlo rodu Ballestremů postavené v letech 1882–1885, zůstal ušetřen, mj. i proto, že poskytl v závěrečném dějství války zázemí štábu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva.

Působení Ballestremů v této evropské končině začíná v roce 1748 sňatkem hraběte Giovanni Battisty Angelo Ballestrero di Monalenghe di Castellengo, severoitalského důstojníka ve službách Fridricha II., s Marií Elisabeth Auguste Freiin von Stechow, z baronské rodiny usazené na panství Pławniowice.

Do poloviny 19. století se jejich potomci vypracovali v jedny z nejvýznamnějších průmyslových magnátů Slezska. Provozovali uhelné a rudné doly, koksovnu, hutě, pily, elektrárnu a ve své době byli i největšími světovými výrobci zinku. A zejména, uměli si vybírat schopné ředitele svých podniků.

Stavební činnost financovaná z nadmíru úspěšného podnikání zahrnovala různorodé projekty na území dnešního Polska, Německa a Slovenska. Šlo namátkou o správní budovy koncernu, kostel, dělnickou kolonii, školku a školu, hornický rekreační objekt (Bergarbeiter-Erholungsheim) nebo impozantní komerční budovu na prestižní berlínské Unter den Linden. Do rodového nemovitého majetku patřilo také několi zámků a činžovní domy ve Wroclawi.

Navštívená stavba pochází z doby politicky velmi aktivního hraběte Franze von Ballestrem (1834-1910), držitele úřadu prezidenta Říšského sněmu za Stranu středu (Zentrum) v letech 1898–1906.

Poválečné převzetí zámku katolickou církví vyvrcholilo v letech 1993-2000 kompletní rekonstrukcí pláště budovy, interiérů i revitalizací parku do dnešní podoby.

K vyznění návštěvy přispělo průvodcovství iniciátorem tohoto "znovuzrození" zámku, ve kterém dnes sídlí Vzdělávací a formativní středisku glivické diecéze a římsko katolická farnost Neposkvrněného Početí Panny Marie.