Dne 21. 7. 2019 - z Ohridu po nedostavěné dálnici A2 směřujeme do Národního parku Mavrovo, tam ve stejnojmenné vesnici přespíme před zítřejším výšlapem na Titov Vrv 2747 m. n. m., nejvyšší vrchol pohoří Šar Planina. Křižujeme fragmenty budovaného dálničního tělesa a za obcí Sretkovo odbočujeme vlevo, noříme se do zdánlivě nekonečných bukových lesů a objíždíme Mavrovské jezero. Přijíždíme do vyhlášeného makedonského zimního střediska Mavrovo, čili místa uprostřed léta přízračně ztichlého.

Poblíž hotelu Makpetrol upadám během obchůzky do melancholické nálady - obcházím podivnáou směs připomínek partizánského odboje v druhé světové válce, chátrající socialistické architektury (na podobě střediska se podílel i v Makedonii plodně působící český architekt Luděk Kubeš), spících provozoven čekajících až zase padne sníh a hřbitova zarostlého bujnou vegetací (např. vratič velkolistý - ukázkový prvek jihoevropské horské flóry). Hotelový exteriér i nitro jsou opravdu silně "retro", ovšem večeře v neútulné, "ROHácké" jídelně, to byly pravé hody. A ten vzdoušek, proudící do pokoje po celou tichou a temnou noc!