Ač jsem byl v obecném souladu s dobou svého dětství vychováván v podstatě ateisticky, přece jen existovalo místo, jehož návštěva pro mne představovala kdysi před Listopadem setkání s geniem loci naplněným jen stěží potlačitelnou spiritualitou. Byl jím Sudějov s poutním kostelem a pramenem pověstné vody v kapličce, kam se zajíždělo na Anenskou pouť.

Podvečerní zastávka na tomto podmanivém místě byla součástí mé dnešní vyjížďky (trasa / výškový profil), při níž jsem se zastavil  u kostela Narození Panny Marie v Košicích o němž se ve vzpomínkách Anastáze Opaska, arciopata břevnoského dočteme: "Z Nepoměřic se chodilo do kostela do Košic, kde byla fara. Byl to středověký kostelíček. Posledním tamějším farářem byl kněz Procházka, ten zemřel v koncentračním táboře v Dachau. Ale jeho předchůdce, který tam žil celý život, který je tam pohřben a kterého měli všichni rádi, se jmenoval Klus. On sezdával v tom kostele také mé rodiče." (Anastáz Opasek, Dvanáct zastavení, Torst, Praha 1992).