Birdwatching JZ Slovensko 2012 01
Z Janských Lázní zasypaných dobrým metrem sněhu jsem o víkendu (28. - 29. 1.) zamířil k jihu do Chráněné krajinné oblasti Záhorie a pak dál do kraje dunajských velestaveb - k vodnímu dílu Gabčíkovo.
Jednalo se další z akcí České ornitologické společnosti a specializované cestovní kanceláře Primaroute, které jsem se účastnil.
Slovensko nás krátce před polednem přivítalo billboardy předčasněvolební kampaně, absencí sněhu, ale hlavně slunečným, chladným počasím.
První zastávka - Adamovská štrkoviská v CHKO Záhorie přinesla na začátek trochu smůly. Uprostřed zamrzlé vodní plochy na posledních zbytcích volné hladiny zimovalo pouze velké hejno lysek, několik labutí (u jedné z nich se kolegům podařilo pomocí stativového dalekohledu odečíst kód na krčním límci), hus, kachen divokých a opodál i osamělý racek bouřní.
Po přejezdu k městečku Moravský Svätý Ján na trojmezí Slovenska, České republiky a Rakouska následoval několikakilometrový úsek podél Malolevárského kanálu mezi loukami, poli, roztroušenými lesíky. Na západním obzoru náš výhled lemovaly lužní lesy při soutoku Dyje a Moravy. Lokalita známá jako zimoviště dravců rozhodně nezklamala - na úvod mladý jedinec orla mořského, neustále přeletující káně lesní, kroužící luňák červený, na louce mezi volavkami bílými lovil samec a dvě samice motáka pilicha a díky našemu zkušenému průvodci Zdeňku Vermouzkovi jsme měli možnost spatřit i raroha velkého.
Poslední zastávka sobotního odpoledne nás zavedla na severní okraj Hrušovské zdrže, jedné z částí vodního díla Gabčíkovo. Tento monument slovenské národní hrdosti je nejen předmětem sporů mezi Slováky a Maďary, ale i zimovištěm vodních ptáků, které můžeme východním sousedům (kdysi bratrům, pamatujete…) jen závidět.
Sotva jsme vystrčili nos z příjemně vytopeného autobusu, zakroužil nad mladými topolovými porosty opět orel mořský, tentokrát dospělý jedinec. Cestou k zátoce nešlo přehlédnout pobytové stopy bobrů, vrbové a topolové pařezy a kmeny poznamenané ostrými hlodáky. Na zpola potopených kmenech na dohled dunajské plavební dráhy nákladních lodí jsme v rychle zapadajícím slunci napočítali minimálně dvě stovky kormoránů malých, kteří se tu společně s kormorány velkými a racky bouřními chystali přenocovat. Mezi běžnými druhy kachen – kachnami divokými, poláky chocholačkami a poláky velkými se na hladině pohupoval i jeden pěkně vybarvený kačer ostralky štíhlé.
Neděle vyhrazená průzkumu rozlehlé vodní hladiny z hráze Hrušovské zdrže nebyla tak "úrodná" jak jsme si přáli. Přezimujících vodních ptáků nebyly jako v jiných letech desetitisíce, ale "jenom" tisíce. I tak do seznamu pozorovaných druhů přibylo několik druhů – potápka roháč, potápka malá, hohol severní, hvízdák euroasijský, morčák malý a nejcennější položka dne - morčák prostřední.
Mezi třetí a čtvrtou odpoledne jsme nastoupili zpáteční cestu do Prahy. Ornitologické rozloučení se Slovenskem obstaral chocholouš pobíhající mezi stojany jedné bratislavské benzínky. Chocholouše u nás po drastickém poklesu početních stavů v druhé polovině 20. století už většinou nepotkáte. Ladovská idyla zachycující ptáka s chocholkou obcházejícího na návsi koňské koblížky patří minulosti. Sám jsem ho pozoroval před několika málo lety v Praze na Černém Mostě – sameček zpíval uprostřed staveniště obchodního centra – taková místa mu v českých zemích nyní vyhovují nejvíce, protože jsou tam holá místa nebo jen velmi řídká vegetace.
Zpáteční cestu zpestřilo promítání filmu Silva Gabreta o lesích Šumavy (je ke stažení na Uložto.cz) a do kolující obálky jsme tradičně přispěli na výkup pozemků v Ornitologickém parku Josefovské louky.
