Čas jakoby se najednou trochu zpomalil, škoda, že v tak nepříjemné souvislosti. Chodím teď často lesní cestou z domova do práce a obdivuji mohutný jilm, který osaměle ve skrytu lesa přežívá i když většinu jedinců jeho druhu už hluboko v minulém století zahubila grafióza, houbový patogen vodivých pletiv známý také jako holandská nemoc jilmů. V okolí Janských Lázní je jilm ještě celkem často k vidění, i když se většinou jedná jen o mladší jedince, kteří nemoci podléhají ve stáří jen nízkých desítek let.

"Vymíral i jilm; bylo mi líto těch barokních kamarádů, znal jsem je dobře z těchto a jiných horstev. Barokních proto, jelikož z kmenů trčely boule a každý z nich se podobal kamennému mučedníku pokroucenému bolestí. U nás nikdy nikdo neuviděl jilmový les: tomuto druhu byla přisouzena úloha doprovodu. Avšak existuje koncert bez doprovodu? Jilmy hrály v symfonii lesa úlohu onoho nepostradatelného partu, jehož hlas třebas ani v celku polyfonie nepostřehneme, bez něhož by ovšem velká hudba lesa byla chudobnější. A přece si hora musí zvykat na zlou skutečnost, že se bez těchto stromových kamarádů bude muset obejít."

TOMEČEK, Jaromír. Hora hoří: balada o Křížovém králi, Československý spisovatel, 1984.