V posledních třech letech jsem měl štěstí opakovaně navštívit Neapolský záliv a v různých denních i ročních dobách a z několika míst tohoto překrásného koutu světa ulpívat okem na nepřehlédnutelné siluetě Vesuvu. Dvakrát jsem se z Torre del Greco vydal také nahoru. Letos se mi jednoho podzimního rána, poté co vydatný noční déšť vystřídalo projasnění, podařilo ke kráteru svižně vystoupit jako prvnímu a vychutnat zde vzácnou půlhodinu absolutního klidu a samoty. 

Zájem o přírodu vstoupil do mého života záhy, vlastně od prvních okamžiků, kdy jsem začal pobírat rozum. Tehdy, na sklonku normalizace, si mohl malý obdivovatel hmyzu, ptáků a rostlin jako já, i přes shánčlivou podporu rodičů, listovat znovu a znovu jen v nemnoha knížkách, naštěstí alespoň kvalitně ilustrovaných. Pokud pominu Farebný atlas rastlín, bratislavského nakladatelství Obzor, jen pomyšlení na publikaci, k jejímuž vzniku je mi ctí a potěšením trochu přispět, bylo mimo veškerou imaginaci.