Mnoha výrobním podnikům začíná chybět pracovní síla. Nijak nová, i když zdánlivě paradoxní situace v okamžiku, kdy začíná být čím dál zřejmější, že úbytek práce (hlavně té, za kterou je zaměstnavatel ochoten zaplatit slušnou mzdu, nikoliv almužnu která „není k životu, ani k smrti“), není pouze aktuálním jevem pramenícím z nastalé hospodářské krize, ale pravděpodobně jedním ze symptomů konkrétní etapy vývoje euroamerické civilizace. 
 

Formulace „nejsou lidi“ je samozřejmě zjednodušená – v tomto případě je řeč o pokud možno „použitelných“ absolventech škol, kteří potenciálnímu zaměstnavateli „něco“ nabízejí. Snahu nasměrovat mladé opouštějící základní školu k oborům, v nichž má naše země dlouhodobě co nabídnout vidím nejen u politiků a zástupců zaměstnavatelů, ale konečně zase už i u rodičů. 
 

Věřím, že nedávné opojení vidinou potomka akademika už pomalu odeznívá – konečně zástupy mladých nezaměstnaných v EU, často s vysokoškolským diplomem v kapse, jsou vážným argumentem k zamyšlení. Dobrým vodítkem pro rodiče může být i perspektiva v podobě firemní podpory konkrétní škole.
 

Spolupráce středních škol a firem není samozřejmě nic nového – mnohde funguje dlouho a dobře. Pokud bychom chtěli, v ne vždy utěšeném prostředí českého školství, ukázat na něco pozitivního, povedené případy takové symbiózy nám dobře poslouží.
 

Spolupráce škola firma v mnoha svých podobách – odborný výcvik či praxe ve firmách, další vzdělávání učitelů, monitoring jednotného zadání závěrečných zkoušek a profilových maturit odborníky z praxe, pomoc při náboru žáků apod. je současným vedením Královéhradeckého kraje jednoznačně podporováno, k čemuž by měla přispět i odpovídající medializace úspěšných příkladů takové spolupráce. 
 

Během prosince jsem jako člen hodnotící komise obdržel od ředitele Krajské hospodářské komory Královéhradeckého kraje nominační listy s návrhy nejlépe spolupracujících firem se školami v našem kraji. Výběr dopadl následovně: