Vydat se do Itálie je vždy radost, obzvlášt od Říma dolů. Neapol plná života i jakéhosi napětí byla tentokrát jen krátkou zastávku na cestě dál na jih. Když na konci noční plavby do Palerma ozářily první paprsky Conca D'Oro, nešlo než přitakat Goethovu nadšení nad "obrysy Monte Pellegrina, na celém světě nejkrásnějšího ze všech výběžků pevniny do moře" Sicílie nás zvala za poznáním i požitky ...

Agrigento

Cefalù

Erice

Etna

Lipari a Vulcano

Monreale

Noto

Palermo

Syrakusy

Taormina

Mimo všech navštívených míst jsem si mohl udělat nějakou představu i o jedné z informací, které jsem si matně uchoval v paměti ze školních let - o pozici Sicílie jako důležité obilnice antického Středomoří. K půdě se tu přece jen přistupovalo po staletí šetrněji než např. na původním území Řecka (k této problematice doporučuji kapitolu Tři příběhy o půdě, hladu a válce z vynikající publikace CÍLEK, Václav; HLADÍK, Jiří; HAVEL, Petr; TUREK, Jan; ZÁHORA, Jaroslav et al. Půda a život civilizací: co děláme půdě, děláme sobě. Ilustroval Dominika LIZOŇOVÁ, ilustroval Jiří SVOBODA. Praha: Dokořán, 2021.)  

Krajina jak ve vnitrozemí, tak na východním i západním pobřeží má jemné zrno a  obhospodařována je radost pohledět. Má to ovšem jeden háček - nebezpečí sucha.